Pamatuji si, že jsem na internetových stránkách Veřejného ochránce práv, v rubrice "Exekuce - nejčastější dotazy", zaregistroval svého času následující otázku: "Mám nárok na odstupné, ale mám nařízenou exekuci na mzdu. Jak zaměstnavatel postihne odstupné?"
Od ombudsmanky se tazateli dostalo následující odpovědi:
"Odstupné je ‚jiným příjmem', na který se použijí ustanovení o výkonu rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy. Zaměstnavatel by měl srážky počítat, jako kdyby se jednalo o příjem za příslušný počet následujících měsíců podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterého byla odvozena minimální výše odstupného, a to s ohledem na ustanovení § 44a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle něj platí, že uchazeč o zaměstnání, kterému bylo vyplaceno odstupné, obdrží podporu v nezaměstnanosti až po uplynutí této doby. Zaměstnavatel podpůrně využije ustanovení § 286 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Přestože primárně není určeno k řešení popsané situace, musí být použito i s ohledem na jednotu právního řádu. Není myslitelné, aby jeden právní předpis vycházel z předpokladu existence ‚chráněného' příjmu zajišťujícího povinnému možnost uspokojení jeho běžných potřeb (při zohlednění jeho možného částečného postihu srážkami) a aplikace jiného předpisu (při tvrzené nemožnosti využití ustanovení § 286 občanského soudního řádu) vedla k redukci tohoto příjmu prakticky na nulu, a to na dobu několika měsíců.
Věřitelé nebudou tratit, pokud povinný získá práci v době, na kterou se ještě odstupné ‚vztahuje'. Nový zaměstnavatel by totiž musel zohlednit dříve vyplacené odstupné i uplatněné nezabavitelné částky ‚připadající' na jednotlivé měsíce a tomu přizpůsobit srážky z aktuální mzdy.
Pro případ obavy o postup zaměstnavatele požádejte soudního exekutora, aby určil částku, která má být v příslušném výplatním období z několikaměsíčního odstupného sražena, a to s poukazem na ustanovení § 288 občanského soudního řádu. Rozhodnutí soudního exekutora můžete napadnout odvoláním, o němž by rozhodl krajský soud.
Jinak můžete zvažovat podání návrhu na částečné zastavení exekuce srážkami ze mzdy pro nepřípustnost, a to v rozsahu částek překračujících srážky z odstupného počítané ‚za jednotlivé měsíce' podle počtu násobků průměrného výdělku. Pro případ, že byste snad zůstal zcela bez prostředků k zabezpečení základních potřeb, můžete u příslušné krajské pobočky (kontaktního pracoviště) Úřadu práce ČR podle místa svého trvalého pobytu požádat o mimořádnou okamžitou pomoc, která je dávkou pomoci v hmotné nouzi."
Na konci svého stanoviska poukázala ombudsmanka na to, že existují i jiné pohledy a že je nezpochybňuje. Naznačila tím, že uvedená záležitost není vnímána jednotně a že zaměstnavatelé postupují různě. Nedávno se nicméně touto otázkou zabýval též Nejvyšší soud a vyjádřil se k ní v rozsudku ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 853/2016.
Popis případu
Se zaměstnancem byl rozvázán pracovní poměr výpovědí dle ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro jeho nadbytečnost v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně. Z příjmů zaměstnance byly prováděny srážky. Odstupné, na které zaměstnanci vzniklo v souvislosti se skončením pracovního poměru právo, připočetl zaměstnavatel pro tento účel ke mzdě za poslední měsíc trvání pracovního poměru a vůči celé této částce uplatnil toliko jedenkrát odpočet nezabavitelné částky.
Zaměstnanec namítal, že zaměstnavatel při provádění srážek nezohlednil, že ve zmíněné částce je kumulováno plnění za čtyři měsíce, a tvrdil, že nezabavitelná částka měla být počítána pro každé měsíční plnění zvlášť. Uvedl, že na výpočet výše srážek za těchto okolností je nutné aplikovat ustanovení § 286 občanského soudního řádu, které stanoví, že při výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou je třeba vypočítat srážky za každý měsíc zvlášť, a že toto ustanovení se analogicky uplatní i v případě výplaty odstupného, které je určeno ke kompenzaci následků spojených s ukončením pracovního poměru. Poukázal též na ustanovení § 44a zákona o zaměstnanosti, ze kterého lze dovodit, že vůlí zákonodárce bylo pohlížet na odstupné jako na kompenzaci mzdy za měsíce, za něž se odstupné poskytuje; zaměstnavatel měl proto při výpočtu nezabavitelné částky postupovat tak, jako by srážky prováděla ze čtyř samostatně vyplácených mezd.
Zaměstnavatel kontroval, že postupoval oprávněně. Podle jeho názoru je odstupné svou povahou jednorázový peněžitý příspěvek, který je zaměstnanci poskytován především pro zmírnění následků spojených s ukončením pracovního poměru a který nemá a ani nemůže "nahrazovat mzdu".
Z rozhodnutí soudu
Srážkami z příjmu zaměstnance jsou pro účely zákoníku práce srážky ze mzdy nebo platu a z jiných příjmů zaměstnance ze základního pracovněprávního vztahu podle § 3 zákoníku práce (dále jen "srážky ze mzdy"); mezi tyto jiné příjmy zaměstnance patří mimo jiné odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá zaměstnanci v souvislosti se skončením zaměstnání (viz ustanovení § 145 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Srážky ze mzdy smějí být provedeny jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.
Výkon rozhodnutí (exekuce) srážkami ze mzdy nařízený soudem, soudním exekutorem, správcem daně, orgánem správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku se řídí ustanoveními § 276 až 302 občanského soudního řádu (viz ustanovení § 147 odst. 2 zákoníku práce). Srážky ze mzdy lze provádět jen do výše výkonem rozhodnutí vymáhané pohledávky s příslušenstvím (§ 276 občanského soudního řádu) a provádějí se z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (§ 277 odst. 1 občanského soudního řádu), a od které se odečte základní částka, která nesmí být povinnému sražena z měsíční mzdy; způsoby jejího výpočtu stanoví nařízením vláda České republiky (§ 278 občanského soudního řádu).
Odstupné poskytované při skončení pracovního poměru podle ustanovení § 67 odst. 1 věty první zákoníku práce představuje podle ustálené judikatury soudů jednorázový peněžitý příspěvek, který má zaměstnanci pomoci překlenout často složitou sociální situaci, v níž se ocitl proto, že bez své viny (z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele) ztratil dosavadní práci. Tím, že se odstupné poskytuje jako - v závislosti na době trvání pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele - (nejméně) jednonásobek až trojnásobek průměrného výdělku [k výši odstupného v případě rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle ustanovení § 86 odst. 4 zákoníku práce, viz ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) tohoto právního předpisu], zákon sleduje, aby se zaměstnanci dostaly takové peněžní prostředky, jaké by jinak obdržel, kdyby pracovní poměr ještě po dobu alespoň jednoho až tří měsíců pokračoval. Odstupné má tímto způsobem kompenzovat pro zaměstnance nepříznivý důsledek organizačních změn a poskytnout mu ke zmírnění těchto důsledků odpovídající zabezpečení formou jednorázového peněžitého příspěvku.
Odstupné poskytované při skončení pracovního poměru podle ustanovení § 67 odst. 1 věty první zákoníku práce formou jednorázového peněžitého plnění přísluší zaměstnanci nejen v případě, že po skončení pracovního poměru nemá nové zaměstnání, ale i tehdy, když ihned po rozvázání pracovního poměru nastoupí do práce k jinému zaměstnavateli, popřípadě začne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Nepodaří-li se však zaměstnanci, kterému bylo při skončení pracovního poměru poskytnuto odstupné, nalézt nové zaměstnání, a stane-li se proto uchazečem o zaměstnání evidovaným u příslušné krajské pobočky Úřadu práce, poskytne se mu podpora v nezaměstnanosti až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného (viz ustanovení § 44a věta první zákona o zaměstnanosti).
Protože po dobu určenou podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odstupné takovému zaměstnanci nahrazuje odměnu za práci a protože při provádění výkonu rozhodnutí srážkami z tohoto jeho příjmu musí být po celou uvedenou dobu zajištěna nezbytná výživa zaměstnance a osob, vůči nimž má vyživovací povinnost, je třeba k jednorázově poskytnutému odstupnému přistupovat jako k výplatě příjmu za několik měsíců poskytnutého najednou (předem) a srážky - obdobně jako při výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou (§ 286 občanského soudního řádu) - vypočítat za každý měsíc období určeného podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, zvláště. Znamená to, že základní nepostižitelná částka stanovená podle ustanovení § 278 občanského soudního řádu se od odstupného neodečte jen jednou, ale tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje.
Uvedený postup při výpočtu srážek z odstupného se uplatní nejen v případě, že zaměstnanci, kterému bylo při skončení pracovního poměru poskytnuto odstupné, se nepodaří nalézt nové zaměstnání, ale i tehdy, jestliže zaměstnanec po rozvázání pracovního poměru nastoupí do práce k jinému zaměstnavateli (okolnost, že zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo jiný příjem uvedený v ustanovení § 299 odst. 1 občanského soudního řádu u nového zaměstnavatele, nemůže mít z hlediska postupu při výpočtu srážek z odstupného význam, a to již proto, že zaměstnavateli nemusí být v době výplaty odstupného známa). V takovém případě se v době určené podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, postupuje tak, jako by šlo o několik mezd (§ 302 odst. 1 občanského soudního řádu); byla-li proto základní nepostižitelná částka stanovená podle ustanovení § 278 občanského soudního řádu odečtena od odstupného (tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje), neodečte se již od mzdy příslušející zaměstnanci za odpovídající počet měsíců u nového zaměstnavatele.
Z uvedeného vyplývá, že závěr soudů, že zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci část odstupného příslušejícího mu při skončení pracovního poměru ve výši trojnásobku průměrného výdělku, kterou mu nevyplatil v důsledku toho, že jako plátce mzdy při provádění výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy odečetl od odstupného základní nepostižitelnou částku stanovenou podle ustanovení § 278 občanského soudního řádu pouze jednou a nikoliv třikrát, je v souladu se zákonem.