Mgr. Miroslav Nerad

Počet vyhledaných dokumentů: 3
Počet vyhledaných dokumentů: 3
  • Článek
Z pohledu pracovního práva se veškerý čas zaměstnance dělí na dvě části – na pracovní dobu, nebo dobu odpočinku. Na první pohled by se dalo říct, že zaměstnanec buď pracuje, nebo odpočívá. Avšak ve skutečnosti je rozlišení některých situací výrazně složitější a není vždy snadné určit, zda jde o dobu odpočinku, či dobu pracovní. V článku nejprve popíšeme pojem pracovní doby, a to jak z pohledu českého zákoníku práce , tak zejména z pohledu směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby (směrnice o pracovní době), která je pro Českou republiku závazná. Rozebereme jednotlivá hlediska, podle kterých se posuzuje pracovní doba, jak je vyložil Soudní dvůr Evropské unie (SDEU). Též stručně rozebereme dobu odpočinku, která je v českém právu i právu EU definována stejně. V předposlední části článku zmíníme některé doposud uváděné názory české odborné veřejnosti, které nejsou podle našeho názoru zcela přesné a v souladu s judikaturou SDEU. V závěru článku uvádíme několik praktických příkladů, kde má toto na první pohled teoretické téma – co je pracovní doba a co doba odpočinku – zcela praktické dopady.
  • Článek
Různé formy elektronizace a digitalizace HR jsou u zaměstnavatelů nejenom v České republice čím dál tím častějším jevem. Dokonce se jedná o zásadní nástroj zvýšení efektivnosti a snížení často zbytečné a náročné administrativy. Poslední velká novela zákoníku práce účinná od 1. 10. 2023 měla za cíl kromě transpozice evropských směrnic i zjednodušení digitalizace HR. Novelou se podařilo rozvolnit velice striktní a často nesplnitelná pravidla, za jakých se mohou pracovněprávní dokumenty digitalizovat – vytvářet, případně doručovat elektronicky.
  • Článek
Vody pracovního práva a personalistiky rozvířilo nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 138/2022, které mnozí zaměstnavatelé uvítali s otevřenou náručí. V praxi totiž čím dál tím víc docházelo k tomu, že inspekce práce jednání zaměstnavatelů obdobná tomu, které posuzoval Nejvyšší správní soud, považovala za porušení zákoníku práce a udělovala za ně pokuty.