Dohoda o možnosti odvolání zaměstnance z vedoucího pracovního místa

Právní věta

Od ustanovení § 73 odst. 2 a 3 zákoníku práce je možné se odchýlit, a to jak rozšiřujícím způsobem, tak i zúžením okruhu osob, s nimiž je možné dohodu sjednat. Jediné omezení, jež vyplývá z nutnosti přihlížet i k souvisícím ustanovením, je, že musí jít o vedoucího zaměstnance definovaného v ustanovení § 11 zákoníku práce. Nelze tedy jen pro účely dohody ve smyslu ustanovení § 73 odst. 2 a 3 zákoníku práce ze zaměstnance „vyrábět“ vedoucího zaměstnance, jestliže není vedoucím zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 11 zákoníku práce. Ustanovení § 73 odst. 2 a 3 zákoníku práce tak není kogentní právní úpravou; v kolektivní nebo jiné smlouvě, popř. ve vnitřním předpisu, proto smí být okruh vedoucích zaměstnanců, s nimiž lze dohodu sjednat, vymezen jinak.

(z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1073/2017)

Předmět sporu

• Platnost výpovědi z pracovního poměru pro tzv. fiktivní nadbytečnost zaměstnance po jeho odvolání z vedoucího pracovního místa.
• Vyřešení právních otázek, za jakých okolností (podmínek) může být mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena dohoda podle ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce a jestli se lze odchýlit pro tento účel od vymezení vedoucích pracovních míst uvedeného ve třetím odstavci téhož ustanovení.

Právní úprava

• § 52 písm. c) zákoníku práce - výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost zaměstnance v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně.
• § 73 odst. 2 a 3 zákoníku práce - dohoda se zaměstnancem o možnosti jeho odvolání z vedoucího pracovního místa (jeho vzdání se) a vymezení vedoucích pracovních míst pro tento účel.
• 73a odst. 2 zákoníku práce - postup zaměstnavatele po odvolání zaměstnance z vedoucího pracovního místa (nebo po jeho vzdání se), včetně možnosti rozvázat pracovní poměr z důvodu tzv. fiktivní nadbytečnosti zaměstnance.

Skutkový stav (popis případu)

• Zaměstnanec byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy jako „Manažer bezpečnosti“; v bodě 7. 1. pracovní smlouvy bylo „v souladu s § 73 odst. 2 Zákoníku práce“ dohodnuto, že „zaměstnavatel je oprávněn zaměstnance z pracovního místa odvolat a zaměstnanec je oprávněn se tohoto místa vzdát“.
• Dohodou byla tato pracovní smlouva ohledně druhu práce změněna tak, že zaměstnanec bude vykonávat práci „na pracovní pozici Senior kontrolní manager, Obchodní manager“; podle organizačního řádu zaměstnavatele byl zaměstnanec jako „Senior kontrolní manager“ podřízen kontrolnímu řediteli (který byl podřízen přímo představenstvu), přičemž zaměstnanci byli podřízeni lokální kontrolní manažeři.
• Zaměstnavatel odvolal zaměstnance z pracovního místa „Senior kontrolní manager, Obchodní manager“, a téhož dne mu dal výpověď z pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce ve spojení s ustanovením § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že pro zaměstnance nemá jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci; této výpovědi z pracovního poměru se zaměstnanec bránil soudní žalobou.

Argumenty zaměstnance

• Na své „pracovní pozici“ měl sice 5 podřízených zaměstnanců, ale žádný z nich neměl dalšího podřízeného zaměstnance; nebyl tak vedoucím zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 73 odst. 3 zákoníku práce a zaměstnavatel u něho nemohl realizovat odvolání na základě sjednané dohody; výše uvedený okruh vedoucích zaměstnanců nelze rozšiřovat.

Argumenty zaměstnavatele (a soudů nižších stupňů)

• Ustanovení § 73 odst. 3 zákoníku práce nemělo a nemá kogentní povahu, a charakteristika pozice vedoucího zaměstnance tudíž nemusela vyplývat přímo ze zákoníku práce; mohla být např. uvedena ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, ale i v kolektivní či jiné smlouvě.
• Jestliže si tedy smluvní strany v pracovní smlouvě sjednaly možnost odvolání z pracovního místa nebo vzdání se pracovního místa, pak zaměstnavateli nic nebránilo zaměstnance z pracovního místa odvolat.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

• Má-li zaměstnanec, jehož pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou, zastávat podle sjednaného druhu práce vedoucí pracovní místo, může s ním zaměstnavatel sjednat, že ho bude moci (v budoucnu) z pracovního místa odvolat a že se zaměstnanec může tohoto vedoucího pracovního místa vzdát.
• Vedoucí pracovní místa, vůči nimž lze sjednat možnost odvolání nebo vzdání se funkce, jsou uvedena v § 73 odst. 3 zákoníku práce; pro vymezení tam uvedených vedoucích pracovních míst je charakteristické, že jde o vedoucí zaměstnance (kdo je vedoucím zaměstnancem, upravuje ustanovení § 11 zákoníku práce), kteří jsou přímo podřízeni statutárnímu orgánu právnické osoby nebo vedoucímu zaměstnanci přímo podřízeného statutárnímu orgánu právnické osoby, popřípadě, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, přímo podřízeni zaměstnavateli nebo vedoucímu zaměstnanci přímo podřízeného zaměstnavateli, ve všech případech za podmínky, že jim je podřízen další vedoucí zaměstnanec.
• Předpokladem pro sjednání dohody není, aby zaměstnanec zastával (již v době jejího uzavření) vedoucí pracovní místo; přípustné je její sjednání také jen pro případ, že zaměstnanec bude u zaměstnavatele (v budoucnu) zastávat vedoucí pracovní místo; uzavřená dohoda se vztahuje na každé vedoucí pracovní místo, které zaměstnanec bude (může v budoucnosti) u zaměstnavatele zastávat, nebylo-li sjednáno něco jiného; dohoda může být obsažena v pracovní smlouvě nebo sjednána samostatně; může být uzavřena při vzniku pracovního poměru nebo i kdykoliv za jeho trvání, a to na dobu určitou, nebo na neurčito; dojde-li ke skončení pracovního poměru, dohoda zaniká.
• Předpokladem platnosti uvedené výpovědi je (mimo jiné) platnost odvolání žalujícího zaměstnance z funkce „Senior kontrolní manager, Obchodní manager“, jež je podmíněna uzavřením dohody ve smyslu ustanovení § 73 odst. 2 a 3 zákoníku práce; v projednávané věci byla taková dohoda uzavřena spolu s pracovní smlouvou; v té době však měl mít zaměstnanec zařazení „Manažer bezpečnosti“; z dohody uzavřené pod bodem 7.1 pracovní smlouvy nevyplývá, že by se účastníci chtěli odchýlit od zákonné úpravy (viz slova: „Smluvní strany se v souladu s § 73 odst. 2 zákoníku práce dohodly, že zaměstnavatel je oprávněn zaměstnance z pracovního místa odvolat a zaměstnanec je oprávněn se tohoto místa vzdát.“); jestliže smluvní strany chtěly, aby se možnost odvolání z funkce (vzdání se funkce) vztahovala (odchylně od zákoníku práce) na jiné vedoucí pracovní místo (místa), než je (jsou) uvedeno v ustanovení § 73 odst. 3 zákoníku práce, měla být tato vůle v dohodě vyjádřena; dohoda o možnosti odvolání z funkce (vzdání se funkce) ve vztahu k jakémukoli pracovnímu místu nepřipadá v úvahu (byla by pro rozpor se zákonem neplatná).
• Takto se jeví, že uvedená dohoda byla sjednána jen pro případ, že zaměstnanec (žalobce) bude u zaměstnavatele (v budoucnu) zastávat vedoucí pracovní místo ve smyslu ustanovení § 73 odst. 3 zákoníku práce; na tomto závěru nic nemění ani to, zda zaměstnancem zastávané místo „Manažer bezpečnosti“ bylo, či nebylo funkcí vedoucího zaměstnance; kdyby totiž skutečně bylo funkcí vedoucího zaměstnance ve smyslu ustanovení § 73 odst. 3 zákoníku práce, byl by rozdíl jen v tom, že by její účinky nastaly ihned; zatímco, nejednalo-li se o funkci vedoucího zaměstnance ve smyslu ustanovení § 73 odst. 3 zákoníku práce, byla by účinnost dohody odložena do okamžiku, kdy žalobce začne takové místo zastávat.
• Je třeba objasnit, zda funkce „Senior kontrolní manager, Obchodní manager“ naplňovala zákonné požadavky definované v ustanovení § 73 odst. 3 zákoníku práce, zejména zda jí byl podřízen další vedoucí zaměstnanec; teprve bude-li napevno postaveno, že zaměstnanec skutečně zastával funkci uvedenou v ustanovení § 73 odst. 3 zákoníku práce, mohla se uplatnit dohoda uzavřená pod bodem 7.1 pracovní smlouvy.