Povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody

Právní věta

Je možno přisvědčit závěru, že ustanovení § 235 odst. 3 zákoníku práce se přímo nijak nevztahuje na případ, kdy při trvání pracovního poměru je zaměstnanec vyloučen ze studia z důvodu neplnění studijních povinností, neboť úvaha o tom, zda vzniká, nebo nevzniká povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody, může být na místě až po vzniku závazku zaměstnance k setrvání v zaměstnání, tedy až od zvýšení či prohloubení kvalifikace.

V posuzovaném případě si smluvní strany v rámci ujednání pro případ neúspěšného či předčasného ukončení studia dohodly, že povinnost zaměstnance k úhradě nákladů vynaložených zaměstnavatelem na prohlubování jeho kvalifikace nevzniká, nastanou-li důvody uvedené v ustanovení § 235 odst. 3 zákoníku práce. S ohledem na to, že pracovní poměr mezi nimi skončil výpovědí danou zaměstnavatelem zaměstnanci na základě ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce podle ustanovení § 52 písm. c) téhož právního předpisu, povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody vzhledem ke smluveným podmínkám nevznikla.

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2015, sp. zn. 21 Cdo 1912/2014)

Předmět sporu

• Vyřešení právní otázky, zda lze ustanovení § 235 odst. 3 písm. b) zákoníku práce (jeden z případů, kdy zaměstnanci nevzniká povinnost k úhradě nákladů z kvalifikační dohody, přestože pracovní poměr skončil) vztáhnout na případ, kdy pracovní poměr skončil výpovědí danou zaměstnavatelem poté, co byl zaměstnanec vyloučen ze studia pro neplnění studijních povinností.

Právní úprava

• § 234 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – kvalifikační dohoda a její obsahové náležitosti.
• § 235 odst. 3 zákoníku práce – výčet případů, kdy povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody nevzniká.

Skutkový stav (popis případu)

• Smluvní strany pracovního poměru uzavřely kvalifikační dohodu, ve které se zaměstnavatel zavázal umožnit zaměstnanci prohloubení kvalifikace distančním studiem vzdělávacího programu „Master of Public Administration“ na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a zaměstnanec se zavázal setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po dobu 3 let po úspěšném ukončení studia.
• Pro případ neúspěšného nebo předčasného ukončení studia se zaměstnanec zavázal uhradit zaměstnavateli náklady nebo adekvátní část nákladů spojených s prohlubováním kvalifikace.
• Zaměstnavatel odvolal zaměstnance z vedoucího pracovního místa; zaměstnanec onemocněl a v době jeho nemoci mu bylo vysokou školou ukončeno studium z důvodu neodevzdání písemné práce k požadovanému termínu (a tím nezískání stanoveného počtu kreditů pro zápis do dalšího semestru); pracovní poměr mu posléze skončil na základě výpovědi ve smyslu ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce.
• V návaznosti na to zaměstnavatel vyzval zaměstnance, aby mu zaplatil náhradu studijních nákladů ve výši 42 000 Kč, náhradu platu ve výši 11 601,60 Kč a cestovní náhrady ve výši 14 185,50 Kč; protože požadovanou částku odmítl zaměstnanec zaplatit, obrátil se zaměstnavatel se žalobou na soud.

Argumenty zaměstnance (a nižších soudů)

• Ustanovení § 235 odst. 3 zákoníku práce se vztahuje na všechny případy, ve kterých došlo k ukončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele, pokud nejde o výpověď z důvodů porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nebo jestliže pracovní poměr skončil dohodou z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. a) až e) zákoníku práce, a neobsahuje tedy žádné další podmínky, které by měly být splněny.
• Skončil-li pracovní poměr zaměstnance výpovědí danou zaměstnavatelem a nešlo o žádný z důvodů uvedených v ustanovení § 235 odst. 3 písm. b) zákoníku práce, nemůže mít zaměstnavatel ani právo na náhradu nákladů vynaložených na prohloubení kvalifikace zaměstnance.

Argumenty zaměstnavatele

• Zaměstnavateli vznikla prokazatelná škoda tím, že zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z kvalifikační dohody; zaměstnanec přestal plnit své studijní povinnosti ještě za trvání pracovního poměru, a ač byl ze studia vyloučen po odvolání z funkce, byl vyloučen za neplnění studijních povinností v semestru, kdy byl ještě zaměstnancem.
• Ustanovení § 235 odst. 3 písm. b) zákoníku práce řeší toliko případy, kdy zaměstnavatel dal zaměstnanci výpověď při jeho řádném studiu podle kvalifikační dohody; toto ustanovení se ale nijak nevztahuje na případ, kdy při trvání pracovního poměru je zaměstnanec vyloučen ze studia z důvodu neplnění studijních povinností a výpověď je mu dána až následně po vyloučení.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

• Smyslem kvalifikační dohody podle ustanovení § 234 zákoníku práce je stabilizace zaměstnance, jemuž zaměstnavatel umožnil zvýšení nebo prohloubení kvalifikace a který se za to zavázal setrvat u zaměstnavatele po určitou dobu v pracovním poměru; stabilizace takového zaměstnance v pracovním poměru je v zájmu zaměstnavatele na návratnosti prostředků, které vynaložil v souvislosti se zvyšováním či prohloubením kvalifikace svých zaměstnanců, neboť zaměstnanec, který porušil svůj závazek z dohody uzavřené se zaměstnavatelem podle ustanovení § 234 zákoníku práce setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po sjednanou dobu, je povinen uhradit mu náklady spojené se zvýšením nebo prohloubením kvalifikace, jimiž jsou kupříkladu školné nebo náhrada cestovních výdajů, popřípadě – jde-li o zvyšování kvalifikace – náhrada mzdy nebo platu, neboť prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.
• Platně uzavřená dohoda ve smyslu ustanovení § 234 zákoníku práce je právním důvodem, na jehož základě může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat vrácení nákladů spojených se zvýšením či prohloubením kvalifikace; kvalifikační dohoda podle ustanovení § 234 odst. 2 zmíněného právního předpisu, kterou si smluvní strany sjednávají vzájemná práva a povinnosti v souvislosti s prohlubováním kvalifikace zaměstnance, je jako každá dohoda dvoustranným právním úkonem (nyní právním jednáním), který nesmí být v rozporu se zákonem a jehož platnost se posuzuje ke dni, kdy byla uzavřena.
• Z hlediska obsahu dohody ustanovení § 234 odst. 3 zákoníku práce stanoví, že kvalifikační dohoda musí obsahovat a) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení, b) dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace a c) druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání.
• Protože z povahy tohoto ustanovení zákoníku práce nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit, a protože to zákon výslovně nezakazuje, je v kvalifikační dohodě možné sjednat též závazek zaměstnance vrátit vynaložené náklady i pro případ neúspěšného ukončení studia nebo při předčasném ukončení studia před předpokládaným zvýšením či prohloubením kvalifikace; uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že si smluvní strany mohly v kvalifikační dohodě platně sjednat pro případ neúspěšného studia nebo jeho předčasného ukončení, že zaměstnanec uhradí zaměstnavateli náklady nebo adekvátní část nákladů spojených s prohlubováním kvalifikace.
• Napadený rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatňovaných dovolacích důvodů věcně správný; dovolání zaměstnavatele se zamítá.