syndrom vyhoření

Pokles pracovní motivace, jenž může vyústit až v syndrom vyhoření, postihuje zaměstnance většinou mezi 40 a 50 lety, tedy v době, kdy jejich pracovní schopnosti i výkonnost vrcholí. Ve zvýšené míře postihuje navíc osoby kvalifikované, někdy i zaměstnance zastávající důležitá, výrazně exponovaná místa. Článek se zabývá hlavními příčinami na straně organizace i zaměstnance vedoucími k syndromu vyhoření, i tím, jak tomuto nebezpečí ze strany zaměstnavatele předejít.

Stres na pracovišti ovlivňuje nejen produktivitu, ale může také ovlivnit fyzické a emoční zdraví zaměstnanců. Pokud se tento stres stane „nepřekonatelným“, může způsobit syndrom vyhoření. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí ve své Mezinárodní klasifikaci nemocí (ICD) syndrom vyhoření jako „pracovní fenomén“.

Mentální zdraví zaměstnanců, péče o zaměstnance, pohoda na pracovišti, syndrom vyhoření, šikana na pracovišti – témata v současné době hojně diskutovaná v odborné literatuře, na konferencích i v médiích. Dnešní situace na trhu práce, nízká nezaměstnanost, vysoká poptávka a neustálý boj o zaměstnance nahrávají tomu, že zaměstnavatel musí vynaložit poměrně velké úsilí pro to, aby zaměstnance nejen získal, ale také si ho udržel. K tomu využívá nejrůznější firemní strategie v rámci péče o zaměstnance a soubor tradičních, ale i u nás zatím méně známých zaměstnaneckých benefitů. Na druhé straně jsou však zaměstnanci v důsledku ekonomiky a aktuální situace na pracovním trhu často vystaveni nadměrnému stresu a tlaku na výkon a pracovní výsledky ze strany zaměstnavatele, protože práce je hodně, ale lidí je málo.