kolektivní dohoda

V době současné nízké nezaměstnanosti se stává cílem většiny zaměstnavatelů udržet si kvalitní zaměstnance. Vedle velkého množství nabízených benefitů, od možnosti využívat služební mobil pro soukromé účely až po možnost pracovat z domova a řídit si tak fakticky pracovní dobu, by se nemělo zapomínat na komunikaci. S tím jistě souvisí i rozsáhlá oblast pracovního práva, informování a projednání.

Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV v Kolíně ve dnech 3. a 4. 11. 2017 – III. část

Od poloviny letošního roku je novou povinností zasílat k uveřejnění v nově zřízeném registru smluv soukromoprávní smlouvy uzavřené subjekty napojenými na veřejné prostředky. Tato nová povinnost se týká i kolektivních smluv a dohod. O tom, jaký dopad má tato povinnost na kolektivní vyjednávání, zejména na účinnost těchto smluv, pojednává tento článek.

V minulém čísle vyšla první část článku, ve které jsem čtenáři nabídla srovnání hmotněprávní úpravy kolektivních smluv a kolektivních dohod a některé úvahy de lege ferenda. Druhá část článku pokračuje v komparaci z hlediska hmotného i procesního práva. Závěrem pojednává o kolektivní dohodě vyššího stupně, která je účinná od 1.1.2016 pro státní zaměstnance.

S účinností od 1.1.2016 byla uzavřena kolektivní dohoda vyššího stupně. Tato dohoda se vztahuje na státní zaměstnance, kteří podléhají novému zákonu o státní službě. Přestože kolektivní smlouvy mají v České republice dlouholetou tradici, institut kolektivní dohody je v takovémto rozsahu poměrně nový fenomén. Čím se tento institut obecně liší od kolektivní smlouvy, jak probíhalo kolektivní vyjednávání a jaký je jeho výsledek? Na to v tomto článku čtenáři nabízím odpověď nejen z pohledu platného práva, ale i z hlediska jeho možného vývoje do budoucna.