Pravděpodobnost je nejistá kategorie. Platí to i v pracovněprávních věcech, zejména pak při výpočtu pravděpodobného průměrného výdělku ve smyslu ustanovení § 355 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, tj. v případech, kdy je potřeba zjistit průměrný výdělek, ale zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů. Zmíněný paragraf dává sice návod, jak má zaměstnavatel postupovat, je to ale návod velmi obecný a ono "kdyby" bývá logicky předmětem sporu.
Několik soudních rozhodnutí k pravděpodobnému průměrnému výdělku již existuje. Nedávno přibyl další. I v něm se Nevyšší soud zabýval tím, podle jakých hledisek má být pro účely zmíněného průměrného výdělku stanovena hrubá mzda zaměstnance, které by v rozhodném období zřejmě dosáhl, kdyby byl býval skutečně pracoval. Svůj závěr učinil dovolací soud součástí rozsudku ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 95/2017.
Popis případu
Zaměstnankyně pracovala u zaměstnavatele jako "manažer marketingu". Výše mzdy jí byla stanovena zaměstnavatelem s tím, že po uplynutí zkušební doby činila 23 000 Kč za měsíc s možností přiznání dalších složek mzdy dle prémiového řádu zaměstnavatele. Po návratu zaměstnankyně z mateřské dovolené a rodičovské dovolené (spojeném se snahou zaměstnavatele o sjednání nových pracovních podmínek, včetně změny druhu práce) jí doručil zaměstnavatel dne 15. 7. 2014 nový mzdový výměr se mzdou stanovenou ve výši 16 500 Kč měsíčně. Dne 25. 7. 2014 došlo pak mezi smluvními stranami pracovního poměru k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru k témuž dni, a to z důvodu "organizační změny zaměstnavatele spočívající v jeho přesídlení".
Součástí zmíněné dohody bylo ujednání o tom, že "v souvislosti s ukončením pracovního poměru náleží zaměstnankyni odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku". Zaměstnankyně namítala, že při výpočtu výše odstupného vycházel zaměstnavatel z nesprávně zjištěného pravděpodobného průměrného výdělku (17 556 Kč), a požadovala po něm proto doplatek na tomto plnění.
Okresní soud žalobu zaměstnankyně zamítl a k doplatku ze strany zaměstnavatele neviděl důvod. Krajský soud se zaměřil na platnost mzdového výměru ze dne 15. 7. 2014 a označil jej za neplatný z důvodu jeho rozporu s dobrými mravy. V návaznosti na to dospěl k závěru, že zaměstnavatel měl pro účely stanovení výše odstupného vycházet z hrubé mzdy zaměstnankyně ve výši 23 000 Kč, jak to vyplývalo z předchozího mzdového výměru, a zaměstnankyni doplatek na uvedeném plnění přiznal. Tomuto závěru se pro změnu bránil zaměstnavatel dovoláním k Nejvyššímu soudu.
Z odůvodnění rozhodnutí soudu
Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku je zásadně předchozí kalendářní čtvrtletí (viz ustanovení § 354 odst. 1 zákoníku práce). Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období (srovnej ustanovení § 354 odst. 2 zákoníku práce). Z uvedeného vyplývá, že za situace, kdy nárok na odstupné vznikl zaměstnankyni ke dni skončení pracovního poměru u zaměstnavatele (tj. k 25. 7. 2014), bylo v projednávané věci rozhodným pro zjištění jejího průměrného výdělku období druhého kalendářního čtvrtletí 2014. Protože zaměstnankyně v tomto období neodpracovala alespoň 21 dnů, odvolací soud při svém rozhodování o opodstatněnosti uplatněného nároku správně zjišťoval průměrný výdělek pro účely odstupného jako výdělek pravděpodobný.
V soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že pravděpodobný výdělek zaměstnance, jenž v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, může být zjištěn z hrubé mzdy, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, jen jestliže se počet odpracovaných dnů blíží stanovené hranici 21 dnů. Zaměstnankyně v projednávané věci neodpracovala v rozhodném období druhého kalendářního čtvrtletí 2014 ani jeden den; její pravděpodobný výdělek proto může být zjištěn pouze z hrubé mzdy, které by zřejmě (ve druhém kalendářním čtvrtletí 2014) dosáhla, kdyby (u zaměstnavatele) pracovala.
Ustanovení § 355 odst. 2 zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Protože jde o zjištění pravděpodobného výdělku z hrubé mzdy, která by zaměstnancem byla v rozhodném období "zřejmě dosažena", soud tu přihlíží nejen k tomu, jakou práci měl zaměstnanec ve zkoumaném rozhodném období konat a jaká byla obvyklá výše jednotlivých složek mzdy zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnanec konat, jaké měl podle platných předpisů (kupř. vnitřních předpisů, kolektivní smlouvy) pobírat "pohyblivé" složky mzdy (odměny), jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům apod.; v rámci vymezeném tímto způsobem se soudu současně ukládá - jako k určitému korektivu - přihlédnout rovněž k výši výdělků, kterých dosáhli za stejnou práci spoluzaměstnanci dotčeného zaměstnance, případně jiní zaměstnanci za práci stejné hodnoty. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěný výdělek byl vskutku "pravděpodobný", tedy takový, jakého by zaměstnanec zřejmě dosáhl, kdyby u zaměstnavatele v rozhodném období pracoval.
V projednávané věci odvolací soud při zjišťování hrubé mzdy, jaké by zaměstnankyně v rozhodném období (ve druhém kalendářním čtvrtletí 2014) zřejmě dosáhla, kdyby u zaměstnavatele pracovala, řádně nevymezil relativně neurčitou (abstraktní) hypotézu ustanovení § 355 odst. 2 zákoníku práce. Jeho úsudek, že v daném případě "pro účely odstupného je nutno vycházet z hrubé mzdy ve výši 23 000 Kč", který učinil (pouze) s ohledem na závěr, že "mzdový výměr ze dne 15. 7. 2014 je neplatným právním jednáním", nelze považovat za odpovídající zákonu. Odvolací soud nejenže zcela pominul vyjádřit se ke všem rozhodným hlediskům, jak k nim dospěla ustálená praxe dovolacího soudu, především ale náležitě neuvážil, že jím akcentovaným mzdovým výměrem byla zaměstnankyni stanovena mzda pro období od 15. 7. 2014, zatímco podkladem úvah o pravděpodobném výdělku zaměstnankyně mohou být významné pouze okolnosti, které mají vztah ke zkoumanému rozhodnému období, jímž je v daném případě druhé kalendářní čtvrtletí 2014. Za tohoto stavu je zřejmé, že odvolací soud do rámce svých úvah nezahrnul (všechny) okolnosti rozhodné pro vymezení hypotézy právní normy, jak v posuzované věci vyplývá z ustanovení § 355 odst. 2 zákoníku práce; proto jeho závěry o výši pravděpodobného výdělku zaměstnankyně pro účely odstupného nemohou (prozatím) obstát a jeho rozhodnutí se ruší.