Započtení pohledávky na náhradu škody vůči mzdě zaměstnance

Právní věta

Jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 občanského soudního řádu. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem.

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 238/2019)

Předmět sporu

• Platnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance pro nevyplacení části mzdy.
• Za jakých podmínek lze provést zápočet pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody vůči pohledávce zaměstnance na mzdu.

Právní úprava

• § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem z důvodu, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo jakoukoliv její část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.
• § 144a odst. 4 zákoníku práce – pravidlo, že započtení proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.
• § 147 odst. 3 zákoníku práce – pravidlo, že srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy.
• § 1982 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – právní úprava započtení jako jednoho ze způsobu zániku závazků.
• § 2045 občanského zákoníku – dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů.

Skutkový stav (popis případu)

• Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele jako servisní technik; mzda mu byla stanovena mzdovým výměrem ve výši 18 500 Kč za měsíc s možností přiznání odměny na základě rozhodnutí zaměstnavatele.
• Zaměstnavatel oznámil zaměstnanci, že v důsledku jeho pochybení při plnění pracovních úkolů vznikla škoda ve výši 16 627 Kč a že z tohoto důvodu vůči mzdě zaměstnance za duben 2016 „započítává část své pohledávky ze způsobené škody, a to podle ustanovení § 144a odst. 4 zákoníku práce v rozsahu částky 6 768 Kč“; mzdu zaměstnanec obdržel v následujícím výplatním termínu skutečně ve snížené výši.
• Zaměstnanec oznámil písemně zaměstnavateli, že se započtením pohledávky ve výše uvedeném smyslu a z dotyčného důvodu nesouhlasí, a vyzval zaměstnavatele k úhradě dlužné mzdy; protože se tak nestalo ani do 15 dnů po skončení měsíce května 2016 jako období splatnosti mzdy za duben 2016, zaměstnanec pracovní poměr z tohoto důvodu okamžitě zrušil; zaměstnavatel podal následně žalobu na neplatnost tohoto způsobu rozvázání pracovního poměru.

Argumenty zaměstnance (a soudů nižších stupňů)

• Započtení pohledávky zaměstnavatele na mzdu zaměstnance je možné při splnění zákonných předpokladů daných zákoníkem práce a podpůrně občanským zákoníkem; vzhledem k tomu, že v době započtení pohledávky ani v době rozhodování soudu nebylo postaveno najisto, že právě zaměstnanec je dlužníkem, tedy že právě on způsobil škodu, a současně nebylo ani zjištěno, zda a jaká výše škody zaměstnavateli vznikla, a o příčinné souvislosti v dané situaci se lze pouze dohadovat (zaměstnanec svoji odpovědnost za škodu odmítá a proti výši škody brojí), nelze za této situace považovat pohledávku zaměstnavatele za jistou či určitou ve smyslu ustanovení § 1987 občanského zákoníku, a tedy způsobilou k započtení.
• V takovém případě proto není možné, aby sporná pohledávka byla jednostranně řešena jen započítacím úkonem jedné ze stran, nadto z povahy pracovněprávního vztahu silnější stranou zaměstnavatele; protože zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci včas část mzdy, je okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem důvodné.

Argumenty zaměstnavatele

• Pohledávku zaměstnavatele použitou k zápočtu shledaly soudy jako nejistou nebo neurčitou, aniž by nezpůsobilost této pohledávky k započtení z uvedeného důvodu zaměstnanec namítl; pokud by tak učinil a soudy měly v úmyslu posoudit jeho vyjádření coby námitku nezpůsobilosti pohledávky k zápočtu, tížilo by zaměstnance v tomto směru důkazní břemeno, neboť neurčitost ani nejistotu pohledávek nelze obecně předpokládat; zaměstnanec měl být proto soudy vyzván, aby námitku skutkově upřesnil a opřel o konkrétní důkazy.
• Popírání samotné existence pohledávky bez dalšího nečiní tuto pohledávku nezpůsobilou k započtení, nýbrž se musí jednat o nejistotu a neurčitost určitého kvalifikovaného rozměru, který již přesahuje obvyklé meze, jež účastníci příslušných právních vztahů oprávněně očekávají a které musejí obecně akceptovat; z těchto mezí obvyklostí za daného skutkového stavu zcela jistě nevybočuje pohledávka zaměstnavatele k náhradě škody, kterou započetl vůči pohledávce zaměstnance na mzdu.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

• Podle ustálené soudní judikatury spočívá smysl (účel) ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v tom, že zaměstnanci umožňuje, aby mohl ihned (bez nutnosti rozvazovat pracovní poměr výpovědí) ukončit pracovní poměr u zaměstnavatele, který porušil povinnost uloženou mu ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (náhradu mzdy nebo platu) a který svou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě 15 dnů po splatnosti těchto práv, neboť nelze po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který tak (nevyplacením mzdy, platu, náhrady mzdy nebo náhrady platu) významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval.
• Započtení (včetně započtení na pohledávku zaměstnance na mzdu) se v pracovněprávních vztazích řídí občanským zákoníkem; dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany; k započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh; započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění; tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.
• K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem; pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (viz ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku); zakazuje se započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný a proti pohledávce na náhradu újmy způsobené na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu; promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.
• Započtením zanikají vzájemné závazky (dluhy) zaměstnance a zaměstnavatele se stejným druhem plnění v rozsahu, v jakém se kryjí jim odpovídající pohledávky, byla-li učiněna některým z účastníků pracovněprávních vztahů kompenzační námitka nebo došlo-li k jinému projevu směřujícímu k započtení; započtení je možné, i když jedna ze vzájemných pohledávek nepochází z pracovněprávních vztahů; to platí i v případě, představuje-li jedna ze vzájemných pohledávek právo zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu; proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu ovšem není jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele přípustné v té části, která odpovídá tzv. základní nepostižitelné částce (§ 278 občanského soudního řádu) a jedné třetině zbytku čisté mzdy, platu, odměny z dohody nebo náhrady mzdy nebo platu (§ 279 odst. 1 občanského soudního řádu).
• Proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a na náhradu mzdy nebo platu je jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele – jsou-li dodrženy zákonné limity – obecně přípustné; jde-li však o pohledávku zaměstnavatele na náhradu škody, zákon jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele zapovídá, neboť možnost provádět srážky ze mzdy k náhradě škody podmiňuje uzavřením dohody o srážkách ze mzdy (srovnej ustanovení § 147 odst. 3 větu druhou zákoníku práce); bez této dohody (uzavřené podle ustanovení § 2045 občanského zákoníku) není zaměstnavatel oprávněn srážky ze mzdy (platu, odměny z dohody nebo z náhrady mzdy nebo platu) k náhradě škody provádět, a to ani tehdy, jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, zaměstnanec svou odpovědnost za škodu uznal a zavázal se škodu nahradit (viz ustanovení § 263 zákoníku práce); odpovědnost zaměstnance za škodu, kterou způsobil zaměstnavateli, ani případné uznání škody zaměstnancem tedy samo o sobě zaměstnavatele neopravňuje, aby částku potřebnou k náhradě této škody jednostranně srazil ze mzdy zaměstnance, i kdyby respektoval výše zmíněné zákonné limity.
• Jestliže tedy v daném případě zaměstnavatel jednostranně započetl a srazil ze mzdy zaměstnance za měsíc duben 2016 část své pohledávky na náhradu škody, kterou mu měl způsobit zaměstnanec při plnění pracovních úkolů, aniž by mezi smluvními stranami pracovního poměru byla v tomto směru uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy, je správný závěr, že ani v době do 15 dnů po uplynutí období splatnosti nebyla zaměstnanci vyplacena část mzdy za duben 2016, aniž pro její nevyplacení existoval zákonný důvod, a že proto zaměstnanec důvodně přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.