náhrada cestovní

Zákoník práce stanoví zaměstnavatelům povinnost poskytovat zaměstnancům cestovní náhrady a současně prostřednictvím prováděcích předpisů určuje jejich aktuální výši. S účinností od 1. 1. 2025 stanovilo Ministerstvo zahraničních věcí vyhláškou č. 373/2024 Sb. základní sazby zahraničního stravného a Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovilo vyhláškou č. 475/2024 Sb. tuzemské stravné, sazby základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot. Zaměstnavatelé jsou povinni změny účinné od 1. 1. 2025 zohlednit v náhradách cestovních výdajů poskytovaných zaměstnancům a upravit související vnitřní předpisy. Vzhledem k tomu, že se úpravy sazeb a průměrných cen pohonných hmot týkají také podnikajících fyzických osob (OSVČ), v následujícím textu si popíšeme, v jaké výši mohou v roce 2025 cestovní výdaje daňově uplatnit tito podnikatelé.

Náš klient má více provozoven a do pracovní smlouvy uvádí jako místo výkonu práce 3 města (Praha, Kladno, Brandýs). Jako pravidelné místo pracoviště pro účely cestovních náhrad má následně určeno pouze jedno město. Je to možné takto platně v pracovní smlouvě, nebo je to v rozporu se zákoníkem práce?

Společnost se sídlem v EU má zřízen v ČR svůj odštěpný závod , který je zapsán v obchodním rejstříku, je registrován k DPH, DPPO, dani ze závislé činnosti. Zřizovatel se rozhodl do tohoto odštěpného závodu přidělit zaměstnance na dobu cca 2 let. Zaměstnanec bude mít v dopise o vyslání uvedenu práci v prostorách OZ v ČR a bude úkolován management z OZ; zaměstnanec bude mít nadále bydliště mimo ČR. Tomuto zaměstnanci bude po dobu přidělení plně hrazeno ubytování v bytě. Přestavuje hrazené ubytování nepeněžní příjem zaměstnance, nebo jej lze podřadit pod § 177 zákoníku práce?

Způsob přepravy při pracovní cestě určí předem zaměstnavatel, který rozhodne, zda bude zaměstnanec cestovat autobusem, vlakem, letadlem, lodí, pěšky, služebním automobilem, městskou hromadnou dopravou, taxíkem nebo vlastním vozidlem. Při rozhodování o podmínkách pracovní cesty zaměstnavatel zohledňuje oprávněné zájmy zaměstnance, podmínky pracovní cesty, vykonávaný druh práce a v neposlední řadě také své finanční možnosti. Zaměstnanec je povinen podmínky stanovené zaměstnavatelem dodržet a stanovený přepravní prostředek nemůže svévolně změnit.