fotodokumentace

Mnoho zaměstnavatelů pravděpodobně řešilo otázku, jak z hlediska zpracování osobních údajů přistupovat ke zpracování fotografií jejich zaměstnanců pořízených a používaných v souvislosti s výkonem práce (např. používání a šíření fotografií zaměstnanců na vstupních kartách, na intranetu zaměstnavatele či internetu), k pořizování fotografií z firemních akcí a jejich případnému sdílení na sociálních sítích. Od účinnosti nové evropské legislativy upravující ochranu osobních údajů (GDPR) uplynul více než rok a půl, a za tuto dobu se již značně vyvinula praxe jak Evropského sboru pro ochranu osobních údajů („EDPB“), tak národních úřadů dohlížejících na ochranu osobních údajů na území členských států a potažmo celé Evropské unie. Nicméně i přes posun v interpretaci GDPR kompetentními orgány stále není zcela jasné, jaký právní důvod zpracování osobních údajů pro pořizování a zveřejňování fotografií zaměstnanců mohou zaměstnavatelé v jednotlivých případech legitimně použít.

Článek se zabývá několika různými oblastmi, kterým se věnoval Nejvyšší správní soud v rámci odůvodnění svého rozsudku, kdy předmětem byla problematika oblasti bezpečnosti a ochrany při práci a některé související otázky.1) Za prvé směřuje do problematiky ochrany zaměstnanců proti pádu nebo zřícení, když takovým jednáním došlo k porušení povinností zaměstnavatele vyplývajících z několika právních předpisů. Další stěžejní oblastí článku je problematika použití fotodokumentace pořízené před zahájením kontroly i k následnému zjištění v rámci provedené kontroly a prokázání přestupku. Poslední z oblastí, které se článek věnuje, je pak aplikace zásady legitimního očekávání, resp. otázka, zda je nutné z pohledu správního orgánu odůvodňovat jeho postup v obdobných případech v každém jednotlivém případě.