ergonomické normy

Ergonomické zásady uplatňované v rámci pracovního systému, jak je ukázáno v článku, se prosazují postupem založeným na analýze ergonomických rizikových faktorů a posléze jejích eliminací s cílem dosáhnout komfortu v pracovní činnosti člověka Všeobecné ergonomické zásady jsou stanoveny rámcově v českých technických normách ergonomické povahy (třídy 83 35...) a právně ošetřeny legislativně.

Ze souboru ergonomických norem je část, která se zabývá ergonomií tepelného prostředí. Jde o normy, které mohou být užívány integrujícím způsobem umožňujícím zkoumat expozici horkého, mírného a chladného prostředí v reakcích člověka.

Mezi rizikové faktory mikroklimatických podmínek, označované též jako tepelně vlhkostní podmínky, na nevenkovním (dříve vnitřním) prostředí se řadí zátěž teplem a chladem. Zjišťování a hodnocení mikroklimatických podmínek je ošetřováno legislativně podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších změn, a podle metodiky řady ergonomických norem pro horké, mírné a chladné tepelné prostředí. Neoddělitelnou součástí je fyziologický (ergonomický) popis reakcí člověka jako otevřeného systému v termoregulačních procesech.

Přes veškerou mechanizaci a automatizaci pracovních procesů se neobejdeme bez práce ruky. Práce rukou, vykonávané v různých oborech, mající specifický charakter pracovních úkolů, jsou při jejím výkonu více či méně náročné a bezpečné.