Jak efektivně komunikovat a jednat s kolegy, kteří procházejí náročnými životními situacemi, ať už v osobním nebo pracovním životě, je častou výzvou řady pracovišť. Empatická komunikace je klíčem k podpoře nejen ze strany manažerů, ale i kolegů, která nenarušuje profesionalitu ani osobní prostor. Článek upozorňuje nejen na běžně používané fráze, které často situaci nezlepší, ale i na frekventované, byť nevědomky, aplikované strategie bagatelizace či úniku, a to na ilustrativních příkladech. Nechybí ani rady, jak zvládnout vlastní stresové epizody nebo konfliktní situace, kdy očekáváme empatii od druhých. Článek přináší praktické tipy a příklady z praxe, které personalistům, manažerům, ale i všem pracujícím v týmu pomohou podpořit zdravou a otevřenou komunikaci uvnitř organizace.
Empatická komunikace: jak zvládat náročné situace v práci
Vydáno:
23 minut čtení
Empatická komunikace: jak zvládat náročné situace v práci
Ing.
Lenka
Farkačová
Ph.D.
Nejen napříč tuzemskými firmami a organizacemi, ale i v zahraničí je pro zaměstnance téma stresu velice blízké. V některých organizačních kulturách je téma stresu spíše démonizováno, v jiných je stres naopak chápán spíše v pozitivních konotacích. Odhlédněme nyní na chvíli od problematiky stres managementu, distresu a eustresu. Ne všechen stres, který zaměstnanci zažívají, se nutně týká či vzniká v práci samotné. U příležitosti Světového dne duševního zdraví roku 2024 realizoval Ipsos mezinárodní výzkum o vnímání duševního zdraví ve 32 zemích světa včetně České republiky. Z výsledků vyplývá nejen celková rostoucí úroveň stresu, ale i to, že
6 z 10 Čechů se potýkalo se stresem významně ovlivňujícím jejich běžný život
. Což se pojí mimo jiné i s mírou absencí v zaměstnání. Zároveň nejvíce stres pociťují
mladí lidé do 30 let
. Celkem 39 % zástupců Generace Z
se v roce 2023 cítilo ve stresu natolik, že nemohli chodit do práce, 18 % dokonce
opakovaně
. Právě tito nejmladší participanti na trhu práce mají logicky své kariérní směřování teprve před sebou a z řad manažerů a personalistů je nutné na tuto skutečnost adekvátně reagovat. Dále 79 % Čechů uvádí, že duševní a fyzické zdraví jsou stejně důležité
. Přesto však podle názoru veřejnosti český zdravotnický systém pečuje převážně o zdraví fyzické. Obdobné poznatky potvrdila například i tuzemská psychoterapeutka E. Remešová v roce 2024, která ve své přednášce věnované emoční první pomoci poznamenala, že až 80 % lidí zkrátka vůbec nevyhledá odbornou pomoc psychologa, psychiatra a podobně ani ve chvíli, kdy ji skutečně potřebuje. Z těchto faktografických informací vyplývají pro zaměstnavatele a jejich zaměstnance dva klíčové body:
I pokud zdroj stresu zaměstnance nevychází z práce či ze samotného pracoviště, je nereálné od zaměstnanců očekávat, že veškerou stresovou zátěž nechají za dveřmi svých domovů.
Vždyť propojujícím článkem mezi pracovním a osobním životem je právě i sám zaměstnanec. Osobní a pracovní život se prolíná a navzájem ovlivňuje. Přičemž život sám přináší často náročné situace v podobě například těžké nemoci v rodině či onemocnění samotného zaměstnance, smrt v rodině či jinou rodinnou záležitost, jež je pro zaměstnance značným zdrojem stresu. Logicky pak o takovýchto situacích zaměstnanci se zaměstnavateli komunikují i z praktických důvodů, jako může být žádost o pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu v případě úmrtí rodinného příslušníka, vlastní lékařské vyšetření nebo ošetření, doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření nebo i v případě, kdy chce zaměstnanec otevřít otázku změnu rozsahu úvazku č