Seriál rozhovorů pokračuje již dvanáctým dílem. Představujeme zde osobnosti oboru BOZP se zajímavými názory na stav a vývoj bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Dále chceme dát prostor lidem, kteří se nebojí dát své know-how k dispozici ostatním a tímto způsobem zvyšují úroveň celého oboru. A to je i případ osobnosti tohoto čísla.
Můžete na začátek něco říct o sobě. Co vás k oboru přivedlo a jak dlouho se oboru BOZP věnujete?
K oboru jsem se dostal úplnou náhodou, a to, když jsem v roce 1988 hledal pracovní příležitost. Nejdříve mi byla nabídnuta práce v zásobování a náhodou odcházel požární technik z firmy. Tenkrát se to jmenovalo Závody těžkého strojírenství. Bylo to pod generálním ředitelstvím Martin. Takže jsem dostal v roce 1988 nabídku dělat požárního technika a tím to ve své podstatě začalo. Postupem přišla revoluce v 89. roce, takže docházelo i v té firmě ZTS, respektive potom Dako a Kovolis spadalo pod ZTS. Tyto ty 2 firmy jsou dneska samostatné. Zde mi bylo nabídnuto dělat velitele požární jednotky, která spadala pod firmu ZTS. To bylo v letech 1992 a 1993. Takže jsem dělal požárního technika a velitele profesionálního závodního požárního útvaru. V roce 1997 odcházel do důchodu předcházející bezpečák, pan Zadina. No a tím, jak na začátku těch 90. let firmy hledaly úspory a kumulovaly se funkce, což bylo v té době běžné, tak jsem dostal možnost dělat v roce 1997 bezpečnost práce. Jezdil jsem do školy nebo do kurzu do Prahy. Tam jsem teda udělal základn&ia