Přelomový rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z konce loňského roku ve věci provozovatele služby Rohlík.cz je varováním pro firmy spolupracující s osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ). Společnost obdržela od inspektorátu práce pokutu 2,5 milionu korun za umožnění výkonu nelegální práce (zastřeného zaměstnávání neboli práce na tzv. švarcsystém) u osmi kurýrů. Podle advokátů Václava Vlka a Jakuba Šotníka z poradenské společnosti RÖDL případ jasně ukazuje, že při kontrolách nerozhoduje jen formální znění smlouvy – orgány státní správy do detailu prověřují, jak spolupráce funguje v každodenní praxi. Rozsudek navíc ve velké míře propojil daňovou a pracovněprávní judikaturu. V čem udělal Rohlík chybu a jak vypadala praxe? Ačkoliv kurýři pracovali pro Rohlík.cz na základě rámcových smluv jako OSVČ, faktický průběh jejich činnosti naplňoval znaky takzvané závislé práce. Kontroloři i soud poukázali na řadu detailů: kurýři si osobně přebírali zásilky ve skladu, k rozvozu využívali vozidla pronajatá od společnosti a opatřená logem Rohlíku, používali firemní aplikaci a platební terminály. Zákazníkům se dokonce předem hlásili jménem Rohlíku, museli se řídit přesnými instrukcemi ohledně času doručení a jejich poloha byla nepřetržitě monitorována. Případné reklamace pak neřešili kurýři jakožto samostatní podnikatelé, nýbrž přímo zákaznická podpora společnosti. „Největší chybou společnosti bylo, že přecenila ekonomickou nezávislost svých kurýrů na papíře, zatímco ve skutečnosti bylo vše jinak. Výkon jejich práce až příliš kontrolovala a organizovala krok za krokem, místo aby se zajímala pouze o konečný výsledek. To vedlo až k rozhodnutí soudu, že šlo o tzv. švarcsystém,“ vysvětluje Václav Vlk, advokát a specialista na pracovní právo z poradenské společnosti RÖDL. „Zákoník práce mluví jasně. Pokud práce vykazuje znaky závislé práce, může být konána výlučně v pracovněprávním vztahu. I kdyby obě strany stokrát nechtěly být v pracovním poměru, zákon jim zakazuje zvolit jiný model,“ dodává Vlk. Dvojí sankce, jak od inspektorátu práce, tak i zásah finančního úřadu: Zatímco ze strany inspektorátu práce hrozí zaměstnavateli za umožnění nelegální práce sankce v rozmezí od 50 000 Kč až do výše 10 milionů korun a případný zákaz činnosti, ještě závažnější finanční dopady mohou přijít z daňové oblasti. „Finanční úřad a inspektorát práce vedou sice nezávislá řízení, už dnes ale spolu úzce spolupracují a vyměňují si informace i podklady,“ upozorňuje Jakub Šotník, advokát a specialista na daňové spory z RÖDL. „Pojem tzv. závislé činnosti je podle daňových předpisů navíc širší než pojem závislé práce podle zákoníku práce. Pokud u vás inspektorát práce dovodí nelegální práci, často to přitáhne pozornost i finančního úřadu – a může následovat i daňová kontrola. V takových případech často přicházejí doměrky a související sankce, které se navíc v čase navyšují. Vedle toho je nutné počítat i s možnými dopady v oblasti povinných odvodů.“ Rozsudek NSS v případu Rohlík navíc ve velké míře propojil daňovou a pracovněprávní judikaturu. Při posuzování vztahů soud výslovně pracoval s daňovými pojmy jako „obojetná činnost“ a jako klíčový indikátor určil míru ekonomické závislosti kurýrů na jednom subjektu. To zapadá do širšího trendu, kdy stát vůči nelegálnímu zaměstnávání postupuje koordinovaněji. Ukazuje to například nedávno uzavřené memorandum zaměřené na potírání nelegální práce neboli vznik projektu Kobra 26. Kde leží hranice: Jaký je rozdíl mezi závislou prací a OSVČ? Rozlišení mezi legální spoluprací dvou podnikatelských subjektů a nelegálním švarcsystémem nestojí na tom, jak je nadepsána smlouva, ale na objektivních znacích definovaných zákonem. Závislá práce se vyznačuje tím, že je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Osoba ji koná osobně, výhradně jménem zaměstnavatele a podle jeho průběžných pokynů. Taková práce probíhá za mzdu, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele a typicky ve stanovené pracovní době a na pracovišti zaměstnavatele. Zadavatel (zaměstnavatel) má u závislé práce tendenci řídit každý krok pracovníka a neustále jej kontrolovat. Skutečná spolupráce s OSVČ je naopak vztahem dvou nezávislých subjektů. „Nezávislý podnikatel nese vlastní podnikatelské riziko a odpovídá především za konečný výsledek služby či díla. Objednatele zpravidla nezajímá, jakými konkrétními postupy se dodavatel k výsledku dobere,“ podotýká Václav Vlk. Skutečná OSVČ zpravidla používá vlastní vybavení a nástroje, má více různých zákazníků (není dlouhodobě ekonomicky závislá na jediném chlebodárci) a za svou práci nese odpovědnost i vůči třetím osobám. Odměna nezávislého profesionála se odvíjí od provedeného díla nebo rozsahu služeb, nikoliv formou fixního paušálu připomínajícího pravidelnou mzdu. „Mnoho společností se mylně domnívá, že jim v daňové oblasti k legalizaci spolupráce stačí obchodní smlouva. Správci daně i soudy se ale dívají především na to, jak vztah funguje ve skutečnosti,“ uvádí Jakub Šotník. Zcela nepřípustné je uplatňování pracovněprávních institutů na externí dodavatele. „V momentě, kdy společnost od svých externích dodavatelů (na IČO) požaduje pevnou pracovní dobu, schvaluje jim dovolenou nebo je začleňuje do své firemní hierarchie (například určením nadřízených osob), jde o zřejmé indikátory závislé práce. V takových případech reálný obsah spolupráce vždy převáží nad sebelépe sepsaným dokumentem,“ uzavírá advokát Jakub Šotník z poradenské společnosti RÖDL. Zdroj: RÖDL  Chcete‑li porozumět právním kritériím, z nichž NSS v kauze Rohlík.cz vycházel, doporučujeme navazující rozbor Švarcsystém v praxi: kde končí podnikání a začíná závislá práce podle judikatury NSS v kauze Rohlík.  

Kraj poskytuje finanční podporu lékařům na podporu specializačního vzdělávání všeobecných lékařů a pediatrů. V návaznosti na stanoviska Finančního úřadu, Zdravotní pojišťovny a České správy sociálního zabezpečení vstupuje finanční podpora do vyměřovacího základu pro daň a odvádí se z ní zdravotní pojištění. U této kategorie osob se nejedná o zaměstnance ani volené představitele, členy výborů ani komisí. Prosíme u nich o upřesnění, pod jaký druh činnosti a bližší určení pracovního vztahu tyto osoby zařadit. Lze použít druh činnosti „13 - Osoby s příjmem ze závislé činnosti vyplácené plátcem, u kterého není závislá činnost vykonávána“ a bližší určení pracovního vztahu „žádné“ nebo vidíte jiné zařazení?

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 o transparentnosti odměňování měla být provedena do vnitrostátního práva členských států do 7. června 2026. Česká republika tento termín nesplní. Návrh transpoziční novely má být vládě předložen až v dubnu 2026 a účinnost převážné části nových pravidel se očekává od 1. ledna 2027, přičemž první reporting u velkých zaměstnavatelů má (v rozporu s požadavkem směrnice) proběhnout až v roce 2028. Zpoždění České republiky není v Evropské unii ojedinělé: už teď je jasné, že většina členských států transpoziční lhůtu nedodržela. Přesto je škoda, že zákonodárce nevyužil delší čas, který měl k dispozici od přijetí směrnice v květnu 2023, k důkladnější přípravě. Účelem tohoto článku je přiblížit základní kontury návrhu novely a zasadit je do širšího kontextu rovného odměňování.

Zaměstnanecké benefity jsou oblastí, která přináší mzdovým i finančním účetním mnoho administrativní zátěže a riziko potenciálních chyb. Tento článek se zaměřuje na nejčastější chyby, které se v praxi objevují při poskytování benefitů, a na možné dopady těchto chyb. Dále nabízí doporučení, jak související rizika minimalizovat.

Vyhlášené předpisy Zákon, kterým se mění zákon č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, ve znění zákona č. 360/2025 Sb., zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu,...

Dánsko podporované Švédskem usilovalo o zrušení směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii v plném rozsahu. Shodný názor měl ve svém stanovisku i generální advokát. Dne 11. listopadu 2025 vydal Soudní dvůr Evropské unie v dané souvislosti rozhodnutí, ve kterém vyhověl dánské žalobě pouze částečně, a to v minimálním rozsahu. Záměrem tohoto článku je jednak přiblížit stěžejní argumentaci Soudního dvora Evropské unie, a jednak se zamyslet nad tím, zda mají závěry rozsudku nějaký podstatný dopad na aktuálně účinnou transpozici požadavků směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii v českém právním řádu.

Zaměstnanec měl v roce 2025 pracovní úraz, odškodnění bylo vyplaceno Kooperativou až v roce 2026. Tento zaměstnanec za rok 2025 požádal o roční zúčtování. Lze mu je provést?

Debata o Generaci Z se často točí kolem jejich „jinakosti“ a očekávání, která údajně neodpovídají realitě pracovního trhu. Data však ukazují, že skutečný příběh je komplexnější. Mladí lidé přicházejí s jasně formulovanými hodnotami, požadavkem na férové zacházení a otevřeností, která odhaluje, jak dobře či špatně jsou organizace připraveny na současné výzvy. Článek proto přináší nejen pohled na konkrétní zkušenosti a sebereflexi mladých respondentů, ale také doporučení pro zaměstnavatele a upozornění na oblasti, ve kterých trh práce za očekáváním této generace viditelně zaostává. Otázkou tak není, zda nově příchozí na trh práce obstojí, ale jak obstojí současné organizace, protože i jejich směřování bude do budoucna primárně ovlivněno právě přicházející generací na trh práce.