42/2013 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. dubna 2012 byla v Praze podepsána
Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Království Saúdské Arábie o zamezení
dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dne 1. května
2013 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním odstavce 2 písm. a)
a b) téhož článku.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
SMLOUVA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU KRÁLOVSTVÍ SAÚDSKÉ ARÁBIE O
ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA KRÁLOVSTVÍ SAÚDSKÉ ARÁBIE,
přejíce si uzavřít
smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze
smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob
vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu
nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku,
a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v případe Království Saúdské Arábie:
- Zakat;
- daň z příjmů, včetně daně z investic
do přírodního plynu; (dále nazývané "saúdská daň");
b) v případě České republiky:
- daň z příjmů fyzických osob;
- daň z příjmů právnických
osob; (dále nazývané "česká daň").
4. Ustanovení této smlouvy se budou rovněž vztahovat na jakékoliv daně
stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány kterýmkoliv smluvním
státem po datu podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady
smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny
v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Království Saúdské Arábie" označuje území Království Saúdské Arábie, které
zahrnuje rovněž oblast mimo výsostných vod, kde, na základě jeho právních předpisů
a mezinárodního práva, Království Saúdské Arábie vykonává svá svrchovaná a jurisdikční
práva pokud jde o vodu, mořské dno, podloží a přírodní zdroje;
b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém jsou, podle
českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná
práva České republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti,
Českou republiku nebo Království Saúdské Arábie;
d) výraz "osoba" zahrnuje jakoukoliv fyzickou osobu, jakoukoliv společnost nebo všechna
jiná sdružení osob, stát, jeho nižší správní útvar nebo místní úřad;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele
práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují,
podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou
podnikem, který má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů,
kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi místy ve druhém smluvním
státě;
h) výraz "státní příslušník" označuje:
- každou fyzickou osobu, která je státním
občanem některého smluvního státu;
- každou právnickou osobu, osobní společnost nebo
sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním
státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
- v případě České republiky, ministra financí
nebo jeho zmocněného zástupce;
- v případě Království Saúdské Arábie, ministerstvo
financí zastupované ministrem financí nebo jeho zmocněným zástupcem.
2. Pokud jde o provádění této smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů
tohoto státu pro účely daní, na které se tato smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv
význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem
daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění
z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa založení, místa hlavního vedení nebo
jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která
je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2. Výraz "rezident smluvního státu" v každém případě pro účely této smlouvy
zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu
a jakoukoliv právnickou osobu zřízenou podle právních předpisů platných v tomto státě,
která je v tomto státě provozována buď:
a) výlučně pro náboženské, charitativní, vzdělávací, vědecké nebo jiné podobné účely;
nebo
b) aby poskytovala penze nebo jiné podobné dávky zaměstnancům na základě plánu.
3. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku
rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho smluvního státu, ve kterém
má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou smluvních státech,
předpokládá se, že je rezidentem pouze toho smluvního státu, ke kterému má užší osobní
a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých
životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném smluvním státě,
předpokládá se, že je rezidentem pouze toho smluvního státu, ve kterém se obvykle
zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v žádném
z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho smluvního státu, jehož je státním
příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou smluvních států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
4. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 tohoto článku rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem
pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) místo těžby přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb, podnikem jednoho smluvního státu
prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel,
avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního
státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího
podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo
vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným
podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží
nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv
jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv
spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa
k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku, osoba
- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná v jednom
smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik
má stálou provozovnu v prvně zmíněném smluvním státě ve vztahu ke všem činnostem,
které tato osoba provádí pro podnik, jestliže tato osoba:
a) má a obvykle vykonává v tomto státě oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku,
pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4 tohoto
článku, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti,
by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle
ustanovení tohoto odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží,
ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého
zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže činnosti
takového zástupce jsou zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku a jiných
podniků, které jsou jím ovládány nebo které mají podíl na jeho ovládání, nebude tento
zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu
nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu
druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Tento výraz zahrnuje v
každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v
zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující
se na pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné
platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných
přírodních zdrojů. Lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku platí pro příjmy pobírané z přímého
užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku platí rovněž pro příjmy z nemovitého
majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého
povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, v každém smluvním státě této
stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla
zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely činnosti stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních
výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna,
či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených
(jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku
nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných
podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize
za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního
podniku, ve formě příjmů z pohledávky co se týče peněz půjčených stálé provozovně.
Podobně se nezohlední při stanovení zisků stálé provozovny částky účtované (jinak
než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv
jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb
náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté
služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě příjmů
z pohledávky co se týče peněz půjčených ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho
kanceláří.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku
jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto
článku.
5. Zisky, které pobírá podnik jednoho smluvního státu z vývozu zboží do
druhého smluvního státu nepodléhají zdanění v tomto druhém smluvním státě. Jestliže
vývozní kontrakty zahrnují další činnosti vykonávané ve druhém smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, mohou být zisky pobírané z takovýchto činností zdaněny ve druhém
smluvním státě.
6. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
7. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
8. Výraz "zisky podniků" zahrnuje, ale není omezen na, zisky pobírané z
výroby, obchodní činnosti, bankovnictví, pojišťovnictví, z provozování vnitrozemské
dopravy a z poskytování služeb. Tento výraz nezahrnuje zisky fyzické osoby z vykonávání
osobních služeb, ať jako zaměstnance či jako nezávislé osoby.
9. Nic v tomto článku se nedotýká provádění jakéhokoliv právního předpisu
smluvního státu, který se týká daně ukládané z příjmů pobíraných nerezidenty z pojišťovacích
činností.
10. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Článek 8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají
zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
2. Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi,
považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav lodi,
nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi
rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku platí rovněž pro zisky z účasti
na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole
nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku
jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních
vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší
od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky,
které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto
podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a
následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto
druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem
prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké
by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát - s výjimkou případu
podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání - přiměřeně částku daně tam uložené
z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této
smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně
poradí.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním
státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky dividend. Tento odstavec
se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových
akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou
pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému
daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost,
která rozdílí zisk nebo provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém
smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou
se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 této smlouvy podle
toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit
nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené
dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
PŘÍJMY Z POHLEDÁVEK
1. Příjmy z pohledávek mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně
vlastněné rezidentem druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém
státě.
2. Výraz "příjmy z pohledávek" použitý v tomto článku označuje příjmy z
pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na
nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy
z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher,
které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané
za pozdní platbu se nepovažuje za příjem z pohledávky pro účely tohoto článku. Výraz
"příjmy z pohledávek" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu
podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník příjmů z pohledávek, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává
v druhém smluvním státě, ve kterém mají tyto příjmy zdroj, svoji činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé
povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou tyto
příjmy placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 této smlouvy podle toho, o
jaký případ jde.
4. Předpokládá se, že příjmy z pohledávek mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce těchto příjmů, ať
je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu
nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou tyto příjmy
placeny, a tyto příjmy jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá
se, že tyto příjmy mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
5. Jestliže částka příjmů, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů
nebo filmů nebo pásek užívaných pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv
patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu
nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení
nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává
v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé
povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají
vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 této smlouvy podle
toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu
nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky,
a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6 této smlouvy a umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě
nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého
povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým
podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě
nebo movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají
zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií
nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
5. Zisky pobírané ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden
v předchozích odstavcích, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel
rezidentem.
Článek 14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného
povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto
státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve
druhém smluvním státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou
základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů,
jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém smluvním státě;
nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období v úhrnu
činí nebo přesahuje 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo
končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů, která
je pobírána z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v
tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké,
literární, umělecké, vy chovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 15
ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 této
smlouvy zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním
státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 tohoto článku zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující
podmínky jsou splněny:
a) příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v
úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném
daňovém roce; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
druhého státu; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel
ve druhém státě.
3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozované nebo provozovaného
v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního
vedení podniku.
Článek 16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 této smlouvy zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 této smlouvy zdaněny ve smluvním státě, ve
kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 18
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu
dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odstavce 2 této smlouvy
zdanění jen v tomto státě.
Článek 19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním
smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické
osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění
jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto druhém státě a fyzická osoba,
která je rezidentem tohoto státu:
- je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
- se
nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2. a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění
jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická
osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto druhého státu.
3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 této smlouvy se použijí na platy,
mzdy a jiné podobné odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou
nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 20
STUDENTI
1. Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání
nebo studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do
jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje
v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají
zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento
stát.
2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nebo která
nejsou předmětem odstavce 1 tohoto článku, bude mít student nebo žák uvedený v odstavci
1 tohoto článku, kromě toho, právo v průběhu takového vzdělávání nebo studia na stejná
daňová osvobození, slevy nebo snížení, která nebo které přísluší rezidentům smluvního
státu, v němž se tento student zdržuje.
Článek 21
UČITELÉ A VÝZKUMNÍCI
S odměnami pobíranými učitelem nebo výzkumníkem, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě
se bude zacházet v souladu s ustanoveními příslušných článků této smlouvy.
Článek 22
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých
se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto
státě.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužijí na příjmy jiné než
příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2 této smlouvy,
jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává
v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně
vážou ktéto stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 této smlouvy podle toho, o jaký případ jde.
Článek 23
METODY VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. S výhradou ustanovení právních předpisů smluvních států týkajících se
vyloučení dvojího zdanění, jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem,
který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě,
prvně zmíněný stát povolí snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající
se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě. Částka, o kterou se daň sníží však
nepřesáhne tu část daně z příjmů vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá
na příjem, který může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy je příjem pobíraný
rezidentem jednoho smluvního státu osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát
může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít
v úvahu osvobozený příjem.
3. Metody vyloučení dvojího zdanění neovlivní v případě Království Saúdské
Arábie ustanovení ohledně režimu výběru Zakatu, pokud jde o saúdské státní příslušníky,
kteří jsou rezidenty Království Saúdské Arábie.
Článek 24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem.
Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu
na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
této smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění
v případech neupravených v této smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a
správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny
v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním
o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto
osoby nebo úřady mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo
v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi
tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo
v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové,
komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení
by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací,
aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje
pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí
zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi
disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení
nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na
osobě.
6. Informace vyměněné v souladu s ustanoveními tohoto článku budou použity
jen pro daňové účely uvedené v odstavci 2 tohoto článku.
Článek 26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 27
SMÍŠENÁ USTANOVENÍ
1. Nic v této smlouvě se nedotýká provádění ustanovení vnitrostátních právních
předpisů smluvních států určených k zabránění daňovému úniku a vyhýbaní se daňové
povinnosti.
2. Bez ohledu na ustanovení jakýchkoliv jiných článků této smlouvy, výhody
stanovené podle této smlouvy nebudou poskytnuty společnostem kteréhokoliv ze smluvních
států, jestliže smyslem takových společností je získat výhody podle této smlouvy,
které by jinak nebyly dostupné.
Článek 28
VSTUP V PLATNOST
1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů
požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po datu pozdějšího
z těchto oznámení.
2. Ustanovení této smlouvy se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované
k 1. lednu bezprostředně následujícímu po datu vstupu Smlouvy v platnost nebo později;
a
b) pokud jde o ostatní daně, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna bezprostředně
následujícího po datu vstupu této smlouvy v platnost nebo později.
Článek 29
UKONČENÍ PLATNOSTI
1. Tato smlouva zůstane v platnosti po neurčitou dobu, avšak kterýkoli
ze smluvních států může diplomatickou cestou, podáním písemné výpovědi druhému smluvnímu
státu, ukončit platnost Smlouvy, a to ne později než 30. června každého kalendářního
roku, počínaje pět let po roce, ve němž Smlouva vstoupila v platnost.
2. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované
po konci kalendářního roku, v němž byla dána taková výpověď; a
b) pokud jde o ostatní daně, na příjmy za každý daňový rok začínající po konci kalendářního
roku, v němž byla dána taková výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze dne 25. dubna 2012 ve dvou původních vyhotoveních, v českém,
arabském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv
rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
Za vládu České republiky Za vládu Království Saúdské Arábie Miroslav Kalousek Ibrahim Abdulaziz Al-Assaf ministr financí ministr financí