228/1993 Sb.
SDĚLENÍ
ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 29. října 1992
byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou
republikou o sociálním zabezpečení.
Se Smlouvou vyslovila souhlas Česká národní rada a předseda
vlády České republiky ji v zastoupení prezidenta republiky
ratifikoval.
Smlouva na základě svého článku 34 odst. 1 byla prozatímně
prováděna od 1. ledna 1993 a vstoupila v platnost dnem
3. května 1993.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Slovenskou republikou
o sociálním zabezpečení
Česká republika a Slovenská republika
v duchu dobré sousedské spolupráce,
s přihlédnutím k dosavadnímu společnému vývoji,
vedeny přáním upravit vzájemné vztahy v oblasti
sociálního zabezpečení
dohodly se uzavřít následující smlouvu:
ČÁST I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
(1) Pro účely této smlouvy výraz:
1."právní předpisy" znamená zákony a další obecně závazné právní
předpisy týkající se sociálního zabezpečení v rozsahu uvedeném
v článku 2;
2."území" znamená území České republiky nebo Slovenské republiky v
hranicích stanovených po rozdělení České a Slovenské
Federativní Republiky;
3."příslušný úřad" znamená ministerstvo, do jehož kompetence
náleží otázky upravované touto smlouvou;
4."příslušný orgán" znamená orgán, který je za takový považován
podle vnitrostátních právních předpisů;
5."nositel zabezpečení" znamená instituci, které přísluší
provádění sociálního zabezpečení v rozsahu uvedeném v článku 2;
6."rodinný příslušník" znamená rodinného příslušníka podle
právních předpisů smluvního státu, v němž má sídlo nositel
zabezpečení, k jehož tíži mají být dávky poskytnuty;
7."doba zabezpečení" znamená dobu zaměstnání a dobu ji na roveň
postavenou, která zakládá účast na důchodovém zabezpečení a
nemocenském pojištění (zabezpečení) podle právních předpisů
smluvních států.
(2) Jiné výrazy v této smlouvě mají význam, který jim náleží
podle příslušných právních předpisů.
Čl.2
(1) Tato smlouva se vztahuje na
a) důchodové zabezpečení,
b) nemocenské pojištění (zabezpečení),
c) státní sociální dávky,
d) dávky a služby sociální péče.
(2) Tato smlouva se nevztahuje na nově zavedené soustavy nebo
odvětví sociálního zabezpečení, pokud se vlády smluvních států
nedohodnou jinak. Ustanovení předcházející věty se nevztahuje na
přechod ze systému zabezpečení na systém pojištění.
(3) Ve vztahu mezi smluvními státy se nebude přihlížet k
závazkům, které vyplývají z mezistátních smluv se třetími státy s
výjimkou závazků z důchodového zabezpečení a nemocenského
pojištění (zabezpečení).
Čl.3
(1) Pokud není stanoveno jinak, vztahuje se tato smlouva na
občany obou smluvních států, jakož i na jejich rodinné
příslušníky.
(2) Na uprchlíky, na občany třetích států a osoby bez
státního občanství, kteří podléhají nebo podléhali právním
předpisům smluvního státu, případně na jejich rodinné příslušníky,
se tato smlouva vztahuje, jen pokud jde o nároky z důchodového
zabezpečení a nemocenského pojištění (zabezpečení).
Čl.4
Při používání právních předpisů jednoho smluvního státu jsou
občané tohoto smluvního státu rovni občanům druhého smluvního
státu, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
Čl.5
Je-li pobyt na území jednoho smluvního státu podmínkou pro
nárok na dávky z důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění
(zabezpečení), nepovažuje se pobyt na území druhého smluvního
státu za pobyt v cizině, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
Čl.6
Peněžité dávky důchodového zabezpečení a nemocenského
pojištění (zabezpečení), na které je nárok podle právních předpisů
jednoho smluvního státu, nebudou kráceny, měněny, zastaveny,
odňaty nebo zabaveny z důvodů, že se osoba zdržuje na území
druhého smluvního státu.
ČÁST II
Používání právních předpisů
Čl.7
Pokud články 8 a 9 nestanoví něco jiného, řídí se účast na
důchodovém zabezpečení a nemocenském pojištění (zabezpečení)
výdělečně činné osoby právními předpisy smluvního státu, na jehož
území je výdělečná činnost vykonávána.
Čl.8
(1) Je-li zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem se sídlem na
území jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu,
používají se až do konce 24. kalendářního měsíce po tomto vyslání
právní předpisy prvního smluvního státu tak, jako by byl ještě
zaměstnán na jeho území.
(2) Je-li zaměstnanec mezinárodní letecké, železniční,
silniční nebo říční dopravní společnosti se sídlem na území
jednoho smluvního státu vyslán z jeho území na území druhého
smluvního státu, používají se i nadále právní předpisy prvního
smluvního státu tak, jako by byl ještě zaměstnán na jeho území.
(3) Posádka námořní lodi, jakož i jiné osoby zaměstnané na
námořní lodi nikoliv jen přechodně, podléhají právním předpisům
smluvního státu, pod jehož vlajkou loď pluje.
Čl.9
(1) Diplomaté a členové diplomatického sboru smluvních států
jsou, pokud jde o jejich činnost pro vysílající stát, vyňati
z právních předpisů platných v přijímajícím státě.
(2)
a) Vynětí uvedené v odstavci 1 platí také pro členy
správního a technického personálu mise, jakož i pro
členy služebního domácího personálu mise, kteří nejsou
ani občany přijímajícího státu, ani v něm nemají
trvalý pobyt.
b) Bez ohledu na ustanovení písmene a) mohou členové
správního a technického personálu mise, kteří jsou
občany vysílajícího státu s trvalým pobytem v
přijímajícím státě, volit během tří měsíců po začátku
zaměstnání používání právních předpisů vysílajícího
státu.
(3) Vynětí podle odstavce 1 platí dále pro soukromé domácí
zaměstnance, kteří jsou výhradně zaměstnáni u diplomata nebo člena
diplomatického sboru, pokud
a) nejsou ani občany přijímajícího státu ani v tomto státě nemají
trvalý pobyt a
b) podléhají právním předpisům platným ve vysílajícím státě nebo
ve třetím státě.
(4) Zaměstnává-li diplomat nebo člen diplomatického sboru
osoby, na které se nevztahuje vynětí podle odstavce 3, postupuje
se podle právních předpisů platných v přijímajícím státě.
(5) Odstavce 1 až 4 platí obdobně pro členy konzulárních
zastoupení, jakož i pro členy domácího personálu zaměstnané
výhradně v jejich službách.
Čl.10
(1) Na společnou žádost zaměstnance a jeho zaměstnavatele
mohou příslušné úřady obou smluvních států po dohodě stanovit
výjimky z článků 7 až 9.
(2) Platí-li pro zaměstnance podle odstavce 1 právní předpisy
jednoho smluvního státu, ačkoli vykonává zaměstnání na území
druhého smluvního státu, použijí se právní předpisy tak, jako by
toto zaměstnání vykonával na území prvního smluvního státu.
ČÁST III
Zvláštní ustanovení
HLAVA PRVNÍ
Důchodové zabezpečení
Čl.11
(1) Rozsah a způsob hodnocení dob zabezpečení se řídí
právními předpisy toho smluvního státu, v jehož důchodovém
zabezpečení byly tyto doby získány, a ustanovením článku 20 této
smlouvy.
(2) Vznikne-li osobě zúčastněné na důchodovém zabezpečení na
území obou smluvních států nárok na důchod v jednom či v obou
smluvních státech pouze s přihlédnutím k dobám zabezpečení
získaným na vlastním území, poskytne takový důchod příslušný
nositel zabezpečení tohoto smluvního státu.
(3) Pokud nárok na důchod podle odstavce 2 ve smluvním státě
nevznikne, posoudí příslušný nositel zabezpečení tohoto státu
nárok na důchod s přihlédnutím k dobám zabezpečení získaným v obou
smluvních státech takto:
a) nositel zabezpečení smluvního státu zjistí, zda podle jeho
právních předpisů splňuje osoba s přihlédnutím k součtu dob
zabezpečení v obou smluvních státech podmínky pro nárok na
důchod,
b) existuje-li nárok na důchod, vypočte nositel zabezpečení
nejprve teoretickou výši důchodu, která by náležela, kdyby se
všechny doby zabezpečení započitatelné podle právních předpisů
obou smluvních států zhodnotily výlučně podle právních předpisů
pro něj platných.
(4) Na základě teoretické výše důchodu přizná nositel
zabezpečení důchod v částce odpovídající poměru mezi délkou doby
zabezpečení hodnocené podle jeho právních předpisů a celkovou
dobou zabezpečení získanou podle právních předpisů obou smluvních
států.
(5) Je-li doba zabezpečení ve druhém smluvním státě kratší
než jeden rok, nárok na důchod vůči nositeli zabezpečení tohoto
smluvního státu nevznikne; uvedenou dobu započte nositel
zabezpečení smluvního státu, který přiznává důchod, tak, jako by
byla získána na jeho území.
(6) Při postupu podle tohoto článku se doby zabezpečení,
které se překrývají, započítávají pouze jednou.
Čl.12
Důchody pozůstalých přiznává a vyplácí nositel zabezpečení
toho smluvního státu, za jehož důchody se považují nebo by se
považovaly důchody, z nichž se důchody pozůstalých vyměřují.
Čl.13
Další dávky důchodového zabezpečení (výchovné, příplatek k
výchovnému, zvýšení důchodu pro bezmocnost, podpora při narození
dítěte a pohřebné) přiznává a vyplácí nositel zabezpečení toho
smluvního státu, který vyplácí důchod. Pokud důchod vyplácejí
nositelé zabezpečení obou smluvních států, tyto dávky přiznává
a vyplácí nositel zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území
má oprávněná osoba trvalý pobyt. Jsou-li oprávněné dvě osoby
s trvalým pobytem v různých smluvních státech, je příslušným
k výplatě výchovného a příplatku k výchovnému nositel zabezpečení
toho smluvního státu, na jehož území má dítě trvalý pobyt.
HLAVA DRUHÁ
Nemocenské pojištění (zabezpečení)
Čl.14
Dávky nemocenského pojištění (zabezpečení) přiznávají a
vyplácejí v rozsahu a za podmínek určených vlastními právními
předpisy příslušní nositelé zabezpečení smluvního státu, kde je
osoba nemocensky pojištěna (zabezpečena).
Čl.15
Je-li pro nárok na dávku potřebná určitá doba zabezpečení,
započítávají se do ní i doby zabezpečení získané ve druhém
smluvním státě; doby zabezpečení, které se překrývají, se
započítávají pouze jednou.
Čl.16
Jsou-li podle právních předpisů s přihlédnutím k této smlouvě
dány předpoklady pro poskytování přídavků na děti (příplatku k
přídavkům na děti) nebo jednorázových dávek (podpory při narození
dítěte, pohřebného) v obou smluvních státech, přiznává a vyplácí
dávku nositel zabezpečení toho smluvního státu, v němž má
oprávněná osoba trvalý pobyt, a jde-li o pohřebné, v němž měl
zemřelý trvalý pobyt. Jsou-li oprávněné dvě osoby, avšak s trvalým
pobytem v různých smluvních státech, je příslušným k výplatě
přídavků na děti a příplatku k přídavkům na děti nositel
zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území má dítě trvalý
pobyt.
HLAVA TŘETÍ
Státní sociální dávky
Čl.17
Státní sociální dávky se přiznávají a vyplácejí za podmínek
stanovených právními předpisy smluvního státu, na jehož území má
občan České republiky nebo Slovenské republiky trvalý pobyt.
HLAVA ČTVRTÁ
Dávky a služby sociální péče
Čl.18
Dávky a služby sociální péče se přiznávají a vyplácejí za
podmínek stanovených právními předpisy toho smluvního státu, na
jehož území má občan České republiky nebo Slovenské republiky
trvalý pobyt.
Čl.19
Občanu České republiky nebo Slovenské republiky, který nemá
trvalý pobyt na území druhého smluvního státu, se poskytnou dávky
a služby sociální péče pouze v naléhavých případech ohrožení
života nebo zdraví vyžadujících okamžité řešení; jejich úhradu a
způsob finančního zúčtování určí správní ujednání.
ČÁST IV
Společná ustanovení
Čl.20
(1) Doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení České a
Slovenské Federativní Republiky se považují za doby zabezpečení
toho smluvního státu, na jehož území měl zaměstnavatel občana
sídlo ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky
nebo naposledy před tímto dnem.
(2) Pokud občan neměl ke dni rozdělení České a Slovenské
Federativní Republiky nebo naposledy před tímto dnem
zaměstnavatele se sídlem na území České a Slovenské Federativní
Republiky, považují se doby zabezpečení získané před tímto dnem za
doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl občan
trvalý pobyt ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní
Republiky nebo naposledy před tímto dnem.
Čl.21
(1) Příslušné úřady upraví ve správním ujednání nezbytná
opatření k provádění této smlouvy.
(2) Nositelé zabezpečení si vzájemně poskytují bezplatnou
správní pomoc (provádějí administrativní úkony a služby), sdělují
údaje a informace potřebné pro posuzování nároků.
(3) Dávky do druhého smluvního státu se vyplácejí podle
platební dohody sjednané mezi oběma smluvními státy, pokud by
takové dohody nebylo, v měně směnitelné ve smluvním státě příjemce
dávky.
(4) Nositelé zabezpečení si vzájemně uznávají doklady
vydávané příslušnými orgány druhého smluvního státu; posuzování
zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob pro účely poskytování
dávek podmíněných nepříznivým zdravotním stavem náleží do
působnosti příslušného orgánu smluvního státu, jehož nositel má
poskytovat dávku.
Čl.22
(1) Žádosti, opravné prostředky a jiná podání, které se
předkládají při provádění této smlouvy nebo právních předpisů
jednoho smluvního státu u příslušného úřadu, nositele zabezpečení,
u jiného příslušného orgánu nebo u soudu jednoho smluvního státu,
se považují za žádosti, opravné prostředky a jiná podání
předložená u příslušného orgánu, nositele zabezpečení, jiného
příslušného orgánu nebo soudu druhého smluvního státu.
(2) Návrhy a opravné prostředky, které musí být podány ve
stanovené lhůtě nositeli zabezpečení nebo příslušnému soudu
jednoho smluvního státu, se považují za podané včas, jestliže byly
doručeny ve stanovené lhůtě nositeli zabezpečení nebo příslušnému
soudu druhého smluvního státu.
(3) Žádosti, opravné prostředky a jiná podání ve věci
sociálního zabezpečení občanů jednoho smluvního státu podané
u nositele zabezpečení nebo u příslušného soudu druhého smluvního
státu nelze odmítnout z toho důvodu, že jsou napsány v úředním
jazyce prvního smluvního státu.
Čl.23
(1) Styk příslušných úřadů, nositelů zabezpečení, příslušných
orgánů a soudů obou smluvních států při provádění této smlouvy se
uskutečňuje přímo.
(2) Nositelé zabezpečení, příslušné orgány a soudy obou
smluvních států si poskytují v sociálním zabezpečení vzájemnou
pomoc v témže rozsahu, jako by se jednalo o provádění vlastního
sociálního zabezpečení.
Čl.24
Konzulům obou smluvních států přísluší právo zastupovat
(osobně nebo osobou jimi zmocněnou) občany svého smluvního státu
před příslušnými úřady, nositeli zabezpečení, příslušnými orgány a
soudy druhého smluvního státu.
Čl.25
Lékařská vyšetření pro účely sociálního zabezpečení osob
zdržujících se na území druhého smluvního státu se provádějí na
žádost nositele zabezpečení prvního smluvního státu za stejných
podmínek jako pro nositele zabezpečení druhého smluvního státu.
Čl.26
Vyskytnou-li se při provádění této smlouvy tvrdosti, mohou se
příslušné úřady obou smluvních států dohodnout o způsobu použití
ustanovení této smlouvy. Obdobně se postupuje i v případě,
dojde-li při jejím provádění k rozdílnému výkladu. Nebude-li
dosaženo shody, dohodnou se příslušné úřady smluvních států na
dalším postupu.
ČÁST V
Zvláštní úprava pro příslušníky ozbrojených sil
a sborů
Čl.27
Pro dávky vyplácené orgány sociálního zabezpečení ozbrojených
sil a sborů platí ostatní ustanovení této smlouvy, pokud se
nestanoví jinak v této části.
Čl.28
Za státní sociální dávky se pro účely této smlouvy považují i
opakující se dávky související se skončením služebního poměru
příslušníků ozbrojených sil a sborů.
Čl.29
Dávky důchodového zabezpečení vyplácené orgány sociálního
zabezpečení ozbrojených sil a sborů se ke dni rozdělení České a
Slovenské Federativní Republiky považují za dávky důchodového
zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území má oprávněný
trvalý pobyt. Příslušným k výplatě těchto dávek je příslušný orgán
tohoto smluvního státu.
Čl.30
Doba služby (zaměstnání) konaná přede dnem rozdělení České a
Slovenské Federativní Republiky na území druhého smluvního státu
se považuje za dobu služby (zaměstnání) na území toho smluvního
státu, jehož příslušný orgán bude přiznávat důchod. Tato služba
(zaměstnání) se hodnotí ve stejném rozsahu a za stejných podmínek,
které stanoví předpisy platné ke dni rozdělení České a Slovenské
Federativní Republiky.
Čl.31
(1) Byla-li některá z dávek podle článku 28 vyplácena podle
právních předpisů o služebním poměru, který dnem rozdělení České a
Slovenské Federativní Republiky zanikne, považuje se k tomuto dni
za dávku podle právních předpisů České republiky nebo Slovenské
republiky o služebních poměrech, a to ve výši, v jaké by tato
dávka náležela ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní
Republiky a dále se na tuto dávku vztahují právní předpisy toho
smluvního státu, jehož příslušný orgán bude tuto dávku vyplácet.
(2) Výše této dávky se stanoví vždy podle toho právního
předpisu, podle něhož skončil služební poměr.
Čl.32
Nebylo-li o nároku na dávku do dne rozdělení České a
Slovenské Federativní Republiky rozhodnuto dosavadními orgány,
bude dokumentace předána k dalšímu postupu příslušnému orgánu toho
smluvního státu, na jehož území má žadatel trvalý pobyt.
ČÁST VI
Přechodná a závěrečná ustanovení
Čl.33
Důchody přiznané ode dne, který spadá do období před
rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky, nositeli
zabezpečení České republiky nebo Slovenské republiky se nadále
považují za důchody toho smluvního státu, jehož nositel
zabezpečení byl nebo by byl příslušným k výplatě těchto důchodů ke
dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky.
Čl.34
(1) Tato smlouva vstoupí v platnost poté, co ji podle svých
ústavních předpisů schválí obě smluvní strany. Smlouva bude
prozatímně prováděna od 1. ledna 1993.
(2) Smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Každý ze smluvních
států ji může písemně vypovědět diplomatickou cestou. Výpovědní
doba činí dvanáct kalendářních měsíců a začíná plynout prvním dnem
kalendářního roku následujícího po doručení výpovědi druhému
smluvnímu státu.
(3) Bude-li tato smlouva vypovězena, zůstávají nároky získané
podle jejích ustanovení zachovány.
Čl.35
Tato smlouva je vyhotovena ve dvou exemplářích, každá v
jazyce českém a slovenském, přičemž obě znění mají stejnou
platnost.
Dáno v Praze dne 29. října 1992
Za Českou republiku:
Václav Klaus v.r.
Za Slovenskou republiku:
Vladimír Mečiar v.r.