121/2005 Sb.m.s. o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Norského království o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu

Schválený:
121/2005 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. října 2004 byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Norského království o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dne 9. září 2005 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním odstavců 1a) a 1b) téhož článku.
Dnem, kterým se začne provádět tato Smlouva, přestanou být platná a přestanou se provádět ve vztazích mezi Českou republikou a Norským královstvím ustanovení Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Norského království o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsané v Oslo dne 27. června 1979 a vyhlášené pod č. 35/1980 Sb.
Anglické znění Smlouvy a její český překlad se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU NORSKÉHO KRÁLOVSTVÍ
O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
(PŘEKLAD)
Vláda České republiky a vláda Norského království,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají „treatyshopping“ a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v případě Norska:
(i) daň z celkového příjmu;
(ii) daň z osobního příjmu;
(iii) zvláštní daň z příjmu z ropy;
(iv) daň z příjmu z výroby hydroelektrické energie vztahující se k pronajatému zdroji;
(v) srážková daň z dividend; a
(vi) daň z odměn nerezidentních umělců atd.;
(dále nazývané "norská daň");
b) v případě České republiky:
(i) daň z příjmů fyzických osob; a
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané "česká daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) jestliže jsou v této smlouvě v jakémkoli ustanovení použity výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát", tyto výrazy odkazují na:
(i) jestliže je tímto smluvním státem Norské království: pevninské území, vnitřní vody, výsostné vody a oblast za výsostnými vodami, kde Norské království může, podle norských právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávat jeho práva s ohledem na mořské dno a podloží a jejich přírodní zdroje; výrazy nezahrnují Svalbard, Jan Mayen a norská závislá území ("biland");
(ii) jestliže je tímto smluvním státem Česká republika: území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;
b) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
c) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
d) výraz "podnik" se vztahuje k vykonávání jakékoli činnosti;
e) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
f) výraz "činnost" zahrnuje rovněž vykonávání svobodného povolání a jiných činností nezávislého charakteru;
g) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi místy v jednom smluvním státě;
h) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v Norsku ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v České republice ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
i) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoli nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení části podniku;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu, a
f) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozorčí nebo poradenskou činnost s tím spojenou, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo činnost trvá déle než šest měsíců;
b) poskytování služeb, včetně manažerských nebo poradenských služeb, jiných než uvedených v písmenu a) tohoto odstavce, podnikem jednoho smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, jestliže tato osoba:
a) má a obvykle používá v tomto státě oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží, ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku (včetně živého a mrtvého inventáře užívaného v zemědělství a lesnictví), práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
6. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
VODNÍ, LETECKÁ DOPRAVA A KONTEJNERY
1. Zisky rezidenta jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě.
2. Výraz "zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě" zahrnuje, pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12, zisky pobírané z pronájmu lodí nebo letadel včetně posádky (na určitou dobu nebo cestu) a rovněž zahrnuje zisky z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky, pokud jsou takovéto pronajímatelské činnosti vykonávané rezidentem jednoho smluvního státu nahodilé ve vztahu k činnosti uvedené v odstavci 1.
3. Zisky rezidenta jednoho smluvního státu z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů a souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží podléhají, bez ohledu na ustanovení článku 12, zdanění jen v tomto smluvním státě, s výjimkou případů, kdy jsou tyto kontejnery nebo přívěsy a související zařízení používány pro přepravu pouze mezi místy v druhém smluvním státě.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro zisky pobírané z účasti na poolu, společném provozu nebo v mezinárodní provozní organizaci.
5. Ustanovení odstavců 1, 3 a 4 platí pro zisky pobírané společným norským, dánským a švédským konsorciem letecké dopravy, Skandinávským systémem aerolinií (SAS), avšak pouze do té míry, do jaké jsou zisky pobírané SAS Norge ASA, norským partnerem Skandinávského systému aerolinií (SAS), v poměru k jeho podílu na této organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, může upravit tento druhý stát přiměřeně částku daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 0 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží nejméně 10 procent kapitálu společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3. Jestliže jsou dividendy pobírány a skutečně vlastněny vládou smluvního státu, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, podléhají tyto dividendy zdanění jen v tomto státě. Výraz "vláda smluvního státu" zahrnuje pro účely tohoto odstavce:
a) v případě Norska:
(i) centrální banku Norska;
(ii) Norský vládní ropný fond;
(iii) Národní pojišťovací fond; a
(iv) na základě veřejného práva zřízenou právnickou osobu nebo jakoukoli instituci zcela nebo převážně vlastněnou vládou Norska, jak může být občas dohodnuto mezi příslušnými úřady smluvních států;
b) v případě České republiky:
(i) centrální banku České republiky; a
(ii) na základě veřejného práva zřízenou právnickou osobu nebo jakoukoli instituci zcela nebo převážně vlastněnou vládou České republiky, jak může být občas dohodnuto mezi příslušnými úřady smluvních států.
4. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém státě.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 4.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
5. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být, vyjma případu druhu plateb, který je uveden v písmenu a) odstavce 3, rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky licenčních poplatků, a to v případě druhu plateb, který je uveden v písmenu b) odstavce 3;
b) 10 procent hrubé částky licenčních poplatků, a to v případě druhu plateb, který je uveden v písmenu c) odstavce 3.
3. Výraz "licenční poplatky" označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití:
a) jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, s výjimkou počítačového programu a včetně kinematografických filmů a filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové vysílání;
b) jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení;
c) jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu a počítačového programu nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíží takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem), mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě, nebo movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení kontejnerů (včetně přívěsů a souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží, podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě, s výjimkou případů, kdy jsou tyto kontejnery nebo přívěsy a související zařízení používány pro přepravu pouze mezi místy v druhém smluvním státě.
5. Zisky, které pobírá fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ze zcizení akcií nebo jiných práv na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, jakož i zisky ze zcizení opcí nebo jiných finančních instrumentů vážících se k těmto akciím nebo právům mohou být zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze pokud byl zcizitel rezidentem tohoto druhého státu v jakémkoliv čase v průběhu pěti let bezprostředně předcházejících zcizení akcií, práv, opcí nebo finančních instrumentů.
6. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v předchozích odstavcích, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který je rezidentem státu, jehož je rezidentem příjemce, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Odstavec 2 tohoto článku se nepoužije na odměny pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě a vyplácené zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem tohoto druhého státu, jestliže:
a) příjemce poskytuje služby během tohoto zaměstnání jiné osobě než zaměstnavateli, která, přímo nebo nepřímo, dohlíží, řídí nebo kontroluje způsob, jakým jsou tyto služby vykonávány; a
b) zaměstnavatel nezodpovídá za splnění záměrů, pro které jsou služby vykonávány.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku podléhají odměny pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla, která je provozována nebo které je provozováno v mezinárodní dopravě, zdanění jen v tomto státě.
Článek 15
TANTIÉMY
Tantiémy a podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 16
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 17
PENZE, ANUITY, PLATBY PODLE SYSTÉMU SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ A ALIMENTY
1. Penze, včetně plateb podle systému sociálního zabezpečení, a anuity mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v prvně zmíněném státě.
2. Výraz "anuita" označuje stanovenou částku splatnou fyzické osobě pravidelně ve stanovených lhůtách po dobu jejího života nebo během stanoveného nebo zjistitelného časového období na základě závazku provádět platby náhradou za odpovídající a plnou úhradu v penězích nebo penězi vyjádřitelnou.
3. Alimenty a jiné platby výživného vyplácené rezidentu smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě. Jakékoliv alimenty nebo jiné platby výživného vyplácené rezidentem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu však podléhají zdanění jen v prvně zmíněném státě, a to v tom rozsahu, ve kterém tyto platby nejsou povoleny jako odpočet u plátce.
Článek 18
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2. Ustanovení článků 14, 15 a 16 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, za služby prokazované v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 19
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo praktické výuky, vyučování nebo přípravy student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo praktické výuky, vyučování nebo přípravy, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 20
ČINNOSTI VYKONÁVANÉ NA MOŘI
1. Ustanovení tohoto článku se použijí bez ohledu na jakékoliv jiné ustanovení této smlouvy.
2. Podnik jednoho smluvního státu, který vykonává jakékoliv činnosti na moři ve druhém smluvním státě v souvislosti s průzkumem nebo těžbou mořského dna nebo podloží nebo jejich přírodních zdrojů umístěných v tomto druhém státě, se ve vztahu k těmto činnostem, s výhradou odstavců 3 a 4 tohoto článku, považuje za podnik, který vykonává svoji činnost v tomto druhém státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna.
3. Ustanovení odstavce 2 a odstavce 6 písmene b) se nepoužijí, jestliže činnosti na moři jsou vykonávány po období nepřesahující v úhrnu 30 dnů v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce. Pro účely tohoto odstavce však:
a) činnosti vykonávané podnikem sdruženým s jiným podnikem se považují za činnosti vykonávané podnikem, s nímž je podnik sdružen, jestliže dané činnosti jsou v zásadě stejné jako činnosti tam vykonávané posledně zmíněným podnikem;
b) dva podniky se považují za sdružené, jestliže:
(i) podnik se podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu druhého podniku, nebo
(ii) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu obou podniků.
4. Zisky, které pobírá podnik jednoho smluvního státu z přepravy zásob nebo osob na místo nebo mezi místy, kde jsou ve druhém smluvním státě vykonávány činnosti na moři v souvislosti s průzkumem nebo těžbou mořského dna nebo podloží nebo jejich přírodních zdrojů, nebo z provozování remorkérů či jiných plavidel, jakožto pomocné činnosti ve vztahu k takovým činnostem na moři, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je podnik rezidentem.
5.
a) S výhradou písmene b) tohoto odstavce mohou být platy, mzdy a podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání souvisejícího s průzkumem nebo těžbou mořského dna nebo podloží nebo jejich přírodních zdrojů umístěných ve druhém smluvním státě, do té míry, že povinnosti jsou vykonávány na moři v tomto druhém státě, zdaněny v tomto druhém státě. Takové odměny však podléhají zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže zaměstnání je vykonáváno na moři ve druhém státě pro zaměstnavatele, který není rezidentem tohoto druhého státu, a za předpokladu, že zaměstnání je tam vykonáváno po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 30 dnů v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce.
b) Platy, mzdy a podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla používané nebo používaného při přepravě zásob nebo osob na místo nebo mezi místy, kde jsou ve druhém smluvním státě vykonávány činnosti na moři v souvislosti s průzkumem nebo těžbou mořského dna nebo podloží nebo jejich přírodních zdrojů, nebo z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě remorkérů či jiných plavidel provozovaných pomocně ve vztahu k takovým činnostem, podléhají zdanění jen v tom státě, jehož je příjemce rezidentem, pokud zaměstnavatel není rezidentem druhého státu. V takovém případě mohou být příjmy zdaněny v tomto druhém státě.
6. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení:
a) práv na průzkum nebo těžbu; nebo
b) majetku umístěného ve druhém smluvním státě a užívaného v souvislosti s průzkumem nebo těžbou mořského dna nebo podloží nebo jejich přírodních zdrojů umístěných v tomto druhém státě; nebo
c) akcií, které nabývají svoji hodnotu nebo větší část své hodnoty přímo nebo nepřímo z takových práv či z takového majetku, nebo z takových práv a z takového majetku bráno dohromady,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
"Práva na průzkum nebo těžbu" označují v tomto odstavci práva na bohatství, které je vytvářeno průzkumem nebo těžbou mořského dna nebo podloží nebo jejich přírodních zdrojů ve druhém smluvním státě, včetně práv na podíly na takovém bohatství nebo na prospěch z takového bohatství.
Článek 21
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
Článek 22
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. S výhradou ustanovení právních předpisů Norska týkajících se povolení daně splatné na území mimo Norska jako zápočtu oproti norské dani,
a) jestliže rezident Norska pobírá příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, Norsko povolí snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v České republice z tohoto příjmu. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část daně z příjmů vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který může být zdaněn v České republice,
b) jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný rezidentem Norska je osvobozen od zdanění v Norsku, Norsko může přesto zahrnout takový příjem do daňového základu, avšak povolí snížit norskou daň z příjmů o tu část daně z příjmů, která poměrně připadá na příjem pobíraný z České republiky.
2. V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno následujícím způsobem:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Norsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Norsku. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Norsku.
b) Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný rezidentem České republiky je osvobozen od zdanění v České republice, Česká republika může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem.
Článek 23
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty jednoho smluvního státu, nebudou podrobeny ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.
3. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11 odstavce 5 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.
Článek 24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu ke správě nebo k vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření, která jsou namířena k získání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát nemusí potřebovat takové informace pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informace jsou drženy bankou, jinou finanční institucí, pověřencem nebo osobou, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Článek 26
POMOC PŘI VYBÍRÁNÍ DANÍ
1. Smluvní státy si vzájemně poskytnou pomoc při vybírání daňových pohledávek. Tato pomoc není omezena články 1 a 2. Příslušné úřady smluvních států mohou upravit vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto článku.
2. Výraz "daňová pohledávka" použitý v tomto článku označuje dlužnou částku v kontextu daní všeho druhu a pojmenování ukládaných jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud předmětné zdanění není v rozporu s touto smlouvou nebo s jakýmkoliv jiným dokumentem, jímž jsou smluvní státy vázány, a rovněž úroky, správní pokuty a náklady spojené s vybíráním nebo zajištěním vztahujícím se k takové částce.
3. Jestliže daňová pohledávka jednoho smluvního státu je podle právních předpisů tohoto státu vymahatelná a dlužníkem je osoba, která v té době nemůže, podle právních předpisů tohoto státu, bránit jejímu vybírání, bude taková daňová pohledávka, na žádost příslušného úřadu tohoto státu, přijata pro účely vybírání příslušným úřadem druhého smluvního státu. Tato daňová pohledávka bude vybírána tímto druhým státem v souladu s ustanoveními jeho právních předpisů, která se vztahují na vymáhání a vybírání jeho vlastních daní, jako kdyby daňová pohledávka byla daňovou pohledávkou tohoto druhého státu, která splnila podmínky umožňující tomuto druhému státu učinit žádost podle tohoto odstavce.
4. Jestliže daňová pohledávka jednoho smluvního státu je pohledávkou, u níž tento stát může, podle jeho právních předpisů, přijmout opatření k zajištění, a to s cílem zajistit její vybrání, bude taková daňová pohledávka, na žádost příslušného úřadu tohoto státu, přijata pro účely přijetí opatření k zajištění příslušným úřadem druhého smluvního státu. Tento druhý stát přijme opatření k zajištění, pokud jde o tuto daňovou pohledávku, v souladu s ustanoveními jeho právních předpisů, jako kdyby daňová pohledávka byla daňovou pohledávkou tohoto druhého státu, i když v době, kdy jsou tato opatření uplatňována, daňová pohledávka není v prvně zmíněném státě vymahatelná nebo je dlužníkem osoba, která má právo bránit jejímu vybírání.
5. Bez ohledu na ustanovení odstavců 3 a 4 nebude daňová pohledávka přijatá jedním smluvním státem pro účely odstavce 3 nebo 4 podrobena v tomto státě časovým lhůtám, ani jí nebude udělena jakákoliv přednost, které se používají nebo která se uděluje ve vztahu k daňové pohledávce podle právních předpisů tohoto státu z důvodu její povahy jako takové. Daňová pohledávka přijatá jedním smluvním státem pro účely odstavce 3 nebo 4 nebude mít v tomto státě rovněž žádnou přednost, která se uděluje ve vztahu k takové daňové pohledávce podle právních předpisů druhého smluvního státu.
6. Řízení, pokud jde o existenci, právoplatnost nebo částku daňové pohledávky jednoho smluvního státu, nebudou zahajována u soudů nebo správních úřadů druhého smluvního státu.
7. Jestliže, v kterékoliv době po učinění žádosti jedním smluvním státem podle odstavce 3 nebo 4 a před tím, než druhý smluvní stát vybral a poukázal příslušnou daňovou pohledávku do prvně zmíněného státu, příslušná daňová pohledávka přestává být
a) v případě žádosti podle odstavce 3 daňovou pohledávkou prvně zmíněného státu, která je vymahatelná podle právních předpisů tohoto státu a jejímž dlužníkem je osoba, která v té době nemůže, podle právních předpisů tohoto státu, bránit jejímu vybírání, nebo
b) v případě žádosti podle odstavce 4 daňovou pohledávkou prvně zmíněného státu, u níž tento stát může, podle jeho právních předpisů, přijmout opatření k zajištění, a to s cílem zajistit její vybrání,
příslušný úřad prvně zmíněného státu neprodleně vyrozumí příslušný úřad druhého státu o této skutečnosti a, dle rozhodnutí druhého státu, prvně zmíněný stát svoji žádost buď odloží, nebo vezme zpět.
8. Ustanovení tohoto článku nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) provést opatření, která by byla v rozporu s veřejným pořádkem;
c) poskytnout pomoc, jestliže druhý smluvní stát neučinil všechna přiměřená opatření pro vybírání nebo k zajištění podle toho, o jaký případ jde, která jsou dostupná podle jeho právních předpisů nebo správní praxe;
d) poskytnout pomoc v takových případech, kdy je administrativní zatížení pro tento stát v zřejmém nepoměru vůči prospěchu, který má být dosažen druhým smluvním státem.
Článek 27
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
1. Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
2. Jestliže, vzhledem k daňovým výsadám, které přísluší členům diplomatických misí a konzulárních úřadů na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních mezinárodních dohod, nejsou příjmy podrobeny dani v přijímajícím státě, právo zdaňovat je vyhrazeno státu vysílajícímu.
Článek 28
VSTUP V PLATNOST
1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a její ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
2. Ustanovení Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Norského království o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Oslo dne 27. června 1979, přestanou být platná a přestanou se provádět v relaci mezi Českou republikou a Norským královstvím dnem, kterým se začne provádět tato smlouva.
Článek 29
VÝPOVĚĎ
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním výpovědi Smlouvu vypovědět, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze dne 19. října 2004 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky
JUDr. Cyril Svoboda v. r.
ministr zahraničních věcí
Za vládu Norského království
Jan Petersen v. r.
ministr zahraničních věcí
 
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-115
ke Smlouvě mezi vládou České republiky a vládou Norského království o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu1) (dále jen „Smlouva“) v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovýmsmlouvám2) (dále jen „Úmluva“)
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Norským královstvím ve vztahu k Úmluvě mění následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
„Vláda České republiky a vláda Norského království,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají „treatyshopping“ a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:“.
2)První věta článku 24 odstavce 1 Smlouvy se nahrazuje následující větou:
„Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.“.
3) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení je její nedílnou součástí:
„Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.“.
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním nastala k 1. lednu 2021 nebo později; a
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období začínající 1. března 2021 nebo později.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Norského království o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu byla vyhlášena pod č. 121/2005 Sb.m.s.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020 Sb.m.s.