Pracovní cesty a cestovní náhrady v soukromé sféře

Zaměstnavatel může zaměstnance vyslat na pracovní cestu dle § 42 ZP pouze v případě, že se na tom vzájemně dohodli. Před zahájením pracovní cesty určuje zaměstnavatel předem písemným pokynem dle § 153 ZP podmínky konání pracovní cesty a poskytuje zaměstnanci v souladu s § 183 ZP zálohu na cestovní náhrady, na které zaměstnanci během cesty vznikne nárok (náhrada jízdních výdajů, ubytování, stravné aj. dle § 156 a násl. ZP). Na pracovní cestě zaměstnanec obvykle koná práci podle pokynů vedoucího, který ho na pracovní cestu vyslal. Doba trvání pracovní cesty není přesně ohraničena, ale musí se jednat pouze o dobu nezbytné potřeby zaměstnavatele.