Změny v odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě

Právní úprava

Odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě upravuje aktuálně zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a k němu vydaná prováděcí nařízení vlády

• č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů,
• č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů,
• č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě.

Změny se dotýkají všech uvedených nařízení vlády, a to s účinností od 1. 11 2017 nebo od 1. 1. 2018.

Zvýšení minimální a zaručené mzdy

Nařízením vlády č. 286/2017 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, se 1. 1. 2018 zvýší základní měsíční sazba minimální mzdy z 11 000 Kč na 12 200 Kč a základní hodinová sazba minimální mzdy z 66 Kč na 73,20 Kč. Zvýšením základní sazby minimální mzdy dojde k nárůstu mzdových nákladů na jednoho zaměstnance odměňovaného minimální mzdou (vč. odvodů pojistného na sociální a zdravotní pojištění) o 19 296 Kč za rok.

Ve stejném poměru (o 10,9 %) budou valorizovány i nejnižší úrovně zaručené mzdy pro jednotlivé skupiny prací odstupňované podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti.

Minimální mzda je v § 111 odst. 1 zákoníku práce definovaná jako nejnižší přípustná výše odměny poskytované za práci v základním pracovněprávním vztahu. Vztahuje se proto jak na odměňování zaměstnanců v pracovním poměru, tak i na odměňování zaměstnanců činných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. S ohledem na § 112 zákoníku práce se však formou minimální mzdy skutečně stanoví nejnižší výdělková úroveň pouze těm zaměstnancům v pracovním poměru, jejichž mzda je sjednána v kolektivní smlouvě a zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Ostatním zaměstnancům odměňovaným mzdou a zaměstnancům odměňovaným platem jsou zaměstnavatelé povinni poskytovat mzdu nejméně ve výši příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy (§ 112 zákoníku práce, § 3 nařízení vlády č. 567/2006).

V praxi je často vnímána jako matoucí skutečnost, že zákoník práce stanoví v § 111 odst. 2 nejnižší přípustnou výši základní sazby minimální mzdy na 7 955 Kč za měsíc a 48,10 Kč za hodinu s tím, že další sazby nesmějí být nižší než 50 % příslušné základní sazby. Ke stanovení základní sazby a dalších sazeb minimální mzdy zmocňuje zákoník práce vládu. Vláda toto zmocnění realizovala s účinností od 1. 1. 2007 nařízením vlády č. 567/2006 Sb. Sazba minimální mzdy stanovená v zákoníku práce nezakládá práva jednotlivých zaměstnanců přímo, představuje pouze jednu z podmínek zákonného zmocnění, které je závazné pro vládu při rozhodování o výši základní sazby a dalších sazeb minimální mzdy.

Základní sazba minimální mzdy je stanovena pro čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobu. K zajištění stejných podmínek odměňování stanoví § 5 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. přepočet příslušné sazby minimální mzdy pro zaměstnance s jinou délkou pracovní doby, a to tak, že

• minimální mzda za hodinu se zvýší úměrně ke zkrácené stanovené týdenní době zaměstnancům, pro které zák. práce stanoví kratší než čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobu (§ 79 odst. 2 zákoníku práce), nebo kteří mají kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem (§ 79 odst. 3 zákoníku práce) zkrácenou týdenní pracovní dobu bez snížení mzdy,
• minimální mzda za měsíc se sníží úměrně k odpracované době zaměstnanci, který má sjednánu kratší pracovní dobu (§ 80 zákoníku práce), nebo který neodpracoval v kalendářním měsíci příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době.

Nedosáhne-li hrubá mzda zaměstnance, na nějž se vztahuje minimální mzda, po odečtení mzdy za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli minimální mzdy, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu doplatek. Doplatek se poskytuje ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou minimální měsíční mzdou, nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na jednu odpracovanou hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou. Použití hodinové nebo měsíční minimální mzdy pro účely poskytování doplatku je třeba sjednat, stanovit nebo určit předem. Pokud k tomu nedojde, je zaměstnavatel povinen použít doplatku do minimální hodinové mzdy.

Při odměňování platem sice stanoví zák. práce v § 111 odst. 3 písm. b) zaměstnavateli povinnost poskytnout zaměstnanci po odečtení kompenzačních složek platu (shodných, jako bylo uvedeno u mzdy) doplatek k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou minimální měsíční mzdou, v praxi se však tato povinnost nerealizuje vzhledem ke zvýšené ochraně platu prostřednictvím zaručené mzdy (§ 112 odst. 3 zákoníku práce).

Odměna z dohody, resp. její část připadající na hodinu, se pro účely doplatku porovnává s hodinovou minimální mzdou, a to zásadně celá. To platí i v případě, že by v příslušné dohodě byly sjednány stejné složky, které se do mzdy a platu pro účely doplatku do minimální mzdy nezahrnují.

Pro úplnost je třeba připomenout, že 25. května 2015 schválila vláda Národní plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2015-2020, ve kterém se zavázala do roku 2017 sjednotit sazby minimální mzdy a zaručené mzdy osob se zdravotním postižením a ostatních zaměstnanců. K tomu došlo nařízením č. 336/2016 Sb., které od 1. 1. 2017 zrušilo § 4 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Zaměstnavatelům zaměstnávajícím osoby se zdravotním postižením na chráněném trhu práce jsou zvýšené náklady kompenzovány v rámci příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 78a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Změny v odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě od 1. 11. 2017

Zvýšení platových tarifů

Hlavní změnou nařízení vlády č. 564/2006 Sb. je valorizace platových tarifů, jejíž míru pozitivně ovlivnil současný ekonomický vývoj a příznivá prognóza relevantních makroekonomických ukazatelů pro roky 2017 a 2018. Platové tarify všech zaměstnanců ve veřejných službách a správě se od 1. 11. 2017 zvýšily o 10 % a platové tarify pedagogických pracovníků v regionálním školství o 15 %. Výjimkou jsou zaměstnanci poskytovatele zdravotních služeb, jejichž zdrojem financování platů je veřejné zdravotní pojištění. Navýšení platových tarifů těchto zaměstnanců nebylo možné realizovat v průběhu roku 2017 z důvodu návaznosti na novou vyhlášku o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2018, jejímž prostřednictvím budou prostředky na zvýšené platy těchto zaměstnanců zabezpečeny. Úhradová vyhláška se vydává na základě zmocnění obsaženého v § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tak, aby nabyla účinnosti vždy k 1. lednu příslušného roku. Zákonné zmocnění neumožňuje novelizovat aktuálně účinnou úhradovou vyhlášku v průběhu toho roku, pro který byla vydána. U zdravotnických zaměstnanců a dalších zaměstnanců poskytovatele zdravotních služeb proto dojde ke zvýšení platových tarifů až od 1. 1. 2018.

Vedlejším dopadem rozdílné účinnosti zvýšení platových tarifů je odpovídající změna § 5 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. spočívající v novém vymezení okruhu zaměstnanců odměňovaných podle jednotlivých stupnic platových tarifů.

Další změnou, která ovlivnila stanovení osobní působnosti jednotlivých stupnic platových tarifů je sjednocení výše platových tarifů lékařů a zubních lékařů, kterým nadále přísluší platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 6 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb., bez ohledu na to, zda je jejich zaměstnavatel poskytovatelem lůžkové, nebo jiné zdravotní péče. Zároveň byla zrušena obsoletní stupnice platových tarifů pro zaměstnance, kteří jsou lékaři orgánu sociálního zabezpečení (do konce října 2017 uvedená v příloze č. 4). Tito lékaři jsou v současné době již státními zaměstnanci ve služebním poměru.

Stupnice platových tarifů od 1. 11. 2017

Změna podmínek pro výjimečné zařazení zaměstnance do platové třídy

K věcné změně dochází v úpravě výjimečného zařazení zaměstnance do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání (§ 3 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.). Od roku 1992, kdy byla zákonem o platu založena nová koncepce odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě, podmiňují platové předpisy zařazení zaměstnance do platové třídy dosažením stanovených kvalifikačních předpokladů, spočívajících ve stupni vzdělání. Ačkoliv zákoník práce v § 30 odst. 1 stanoví, že výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání je v pravomoci zaměstnavatele, jsou zaměstnavatelé povinni zajistit, aby jednotlivá pracovní místa byla obsazována zaměstnanci, kteří splňují kvalifikační předpoklady stanovené pro výkon konkrétních prací právními předpisy. Zákoník práce rozlišuje mezi kvalifikačními předpoklady, které stanoví právní předpisy, a kvalifikačními požadavky, které může podle potřeby zaměstnavatel sjednat v pracovní nebo kolektivní smlouvě nebo stanovit vnitřním předpisem. Jsou-li pro výkon konkrétní práce stanoveny kvalifikační předpoklady různými právními předpisy, může zaměstnavatel obsadit pracovní místo pouze takovým zaměstnancem, který splňuje všechny kvalifikační předpoklady vyplývající z těchto předpisů (pokud příslušný právní předpis nepřipouští výjimku). Stanovil-li zaměstnavatel pro výkon některých prací kvalifikační požadavky (např. zaměření nebo obor vzdělání, jazykové znalosti apod.), musí zaměstnanec splnit příslušný kvalifikační požadavek vedle kvalifikačních předpokladů stanovených právními předpisy.

Protože získání zaměstnance, který dosáhl potřebného vzdělání, činí v některých případech při obsazování pracovních míst potíže, byl zároveň platovými předpisy upraven okruh výjimek z tohoto pravidla, které umožňovaly zařadit do platové třídy zaměstnance, který kvalifikační předpoklady neplní, a to buď na dobu časově omezenou, nebo při splnění stanovených podmínek na dobu neomezenou.

Pro výjimečné zařazení zaměstnance do platové třídy stanovil § 3 odst. 3 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. do konce října 2017 dvě podmínky. První podmínkou bylo, že zaměstnavatel nemohl obsadit pracovní místo zaměstnancem, který dosáhl potřebného vzdělání, druhou, že výjimečné zařazení zaměstnance do platové třídy nekoliduje s kvalifikačními předpoklady stanovenými jinými právními předpisy.

Tato úprava zůstává zachována. Její praktická aplikace však byla zbytečně administrativně složitá, pokud zvláštní právní předpisy stanoví pro některá povolání kvalifikační předpoklady nižší, než které vyžadují platové předpisy (například § 34 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, § 9 odst. 5 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, § 116 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách).

Z hlediska platových předpisů se i v těchto případech jedná o výjimečné zařazení do platové třídy. Zaměstnavatel proto byl dosud povinen v případě kontroly prokazovat, že se mu nepodařilo obsadit pracovní místo zaměstnancem plně kvalifikovaným. Nová úprava umožňuje zaměstnavatelům navíc výjimečně zařadit na neomezenou dobu do platové třídy také zaměstnance, který sice nesplňuje potřebné vzdělání podle platových předpisů, avšak dosáhl vzdělání, které pro výkon požadovaných prací stanoví jako kvalifikační předpoklad zvláštní právní předpis. Výjimečné zařazení zaměstnance do platové třídy se nově umožňuje také u prací, pro jejichž kvalitní výkon nelze stanovit teoretickou přípravu (vzdělání) jako hlavní kritérium (např. u prací vykonávaných umělci, uměleckopedagogickými pracovníky, sportovci a trenéry).

K zachování principu spravedlivého odměňování se disproporce mezi vzděláním zaměstnance výjimečně zařazeného do platové třídy a ostatních zaměstnanců zařazených do stejné platové třídy, kteří získali potřebné vzdělání podle platových předpisů, kompenzuje odpočtem ze započitatelné praxe podle § 4 odst. 7 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.

Zvýšení horní hranice příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a zvláštního příplatku

Koná-li zaměstnanec práci v prostředí, ve kterém je vystaven ztěžujícím vlivům, nebo druhotným obtížím vyplývajícím z různých opatření směřujících ke snížení nebo odstranění ztěžujících vlivů, je mu tato skutečnost kompenzována příplatkem za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Ztížené pracovní prostředí vymezuje § 6 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., a to jednotně pro všechny zaměstnavatele, tj. jak pro zaměstnavatele odměňující mzdou, tak i pro zaměstnavatele poskytující za práci svým zaměstnancům plat. Výši příplatku pro zaměstnance odměňované platem stanoví § 7 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. V rámci rozpětí stanoveného příplatku určí zaměstnanci konkrétní výši příplatku zaměstnavatel. Přitom je povinen zohlednit jednak míru rizik, jednak intenzitu a dobu působení ztěžujících vlivů, kterým je zaměstnanec vystaven, popř. současné působení více ztěžujících vlivů. Rozpětí tohoto příplatku činilo do 31. října 2017 400 až 1 400 Kč měsíčně, od 1. 11. 2017 po zvýšení horní hranice činí rozpětí 400 až 1 800 Kč měsíčně.

Zvláštní příplatek se zaměstnancům poskytuje jako kompenzace závažných ztěžujících vlivů, které jsou neoddělitelně spojeny s konkrétními pracemi vykonávanými ve veřejných službách a správě. Tato forma kompenzace však je stanovena pouze v případech, kdy dochází k výkonu práce za podmínek, které se tak výrazně odlišují od obecně srovnatelných podmínek, že při hodnocení prací není možné v rámci váhy příslušného kritéria jejich plné zohlednění. Pro účely poskytování zvláštního příplatku jsou práce vykonávané zaměstnanci ve veřejných službách a správě rozděleny do pěti skupin podle míry neuropsychické zátěže, pravděpodobnosti rizika ohrožení života a zdraví a podle obtížnosti práce. Rozpětí zvláštního příplatku pro jednotlivé skupiny prací stanoví § 8 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. Ve stejném poměru jako u příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí se od 1. 11. 2017 zvyšuje i horní hranice rozpětí zvláštního příplatku stanoveného pro jednotlivé skupiny prací (cca o 25 %). Výjimkou je horní hranice rozpětí zvláštního příplatku ve III. skupině prací, která byla ve shodném poměru navýšena již od 1. 7. 2017, a proto její výše zůstala po 1. 11. 2017 zachována.

Oba výše uvedené příplatky nebyly od roku 2007 valorizovány a postupným zvyšováním platových tarifů klesal jejich poměr k platovému tarifu. Tím se oslabila i jejich kompenzační funkce.

Se zvýšením horní hranice rozpětí zvláštního příplatku a příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí nejsou spojeny žádné finanční dopady. Zaměstnavatel může zvýšení využít, pokud disponuje dostatečným objemem prostředků na platy, ovšem zaměstnancům na vyšší příplatek bez rozhodnutí zaměstnavatele nevznikne právo.

Okruh prací, při jejichž výkonu přísluší zaměstnanci zvláštní příplatek a podmínky pro jeho poskytování, který stanoví do 31. 10. 2017 příloha č. 7 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb., zůstává po 1. 11. 2017 zachován (v příloze č. 8), a to s následujícími úpravami:

• vylučují se práce, které jsou vykonávány pouze státními zaměstnanci ve služebních úřadech, příp. činnosti, které jsou vykonávány pouze příslušníky bezpečnostních sborů,
• zpřesňuje se znění některých ustanovení.

Nové nařízení vlády o platových poměrech účinné od 1. 1. 2018

Nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2007 a bylo do současnosti čtrnáctkrát novelizováno. Dnem 1. 11. 2017 nabyla účinnosti jeho patnáctá novela provedená nařízením vlády č. 340/2017 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Zejména z důvodu přehlednosti proto bude toto nařízení vlády dnem 1. 1. 2018 zrušeno a nahrazeno novým prováděcím nařízením vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Toto nařízení vlády plně převzalo dosavadní úpravu platových poměrů zaměstnanců ve veřejných službách a správě. To by mělo výrazně snížit administrativní zátěž jednotlivých zaměstnavatelů při zavádění nové úpravy do praxe.

Změnou oproti předchozí úpravě je zvýšení platových tarifů o 10 %, které se bude týkat těch zaměstnanců, jejichž platové tarify nebyly zvýšeny od 1. 11. 2017. Jedná se o zdravotnické a ostatní zaměstnance poskytovatelů zdravotních služeb podle § 2 a 3 zákona o zdravotních službách, jejichž platy jsou hrazeny (popř. částečně hrazeny) z veřejného zdravotního pojištění. Návazně bude v § 5 opětovně nově vymezen okruh zaměstnanců, kteří mají právo na platový tarif podle jednotlivých stupnic platových tarifů. Tím dojde i ke sloučení některých stupnic platových tarifů a redukci jejich počtu ze 7 na 5.

Stupnice platových tarifů od 1. 1. 2018

Přechodné ustanovení

Podle přechodného ustanovení se navrhované nařízení vlády uplatní se dvěma (dále uvedenými) výjimkami i na pracovní poměry existující ke dni, kdy má toto nařízení vlády nabýt účinnosti. Pro zaměstnavatele to znamená, že by měl zaměstnancům nově stanovit všechny složky platu podle tohoto nařízení vlády.

1. Výjimkou je zaměstnanec, kterému byl v době od 1. 1. 2011 do 1. 11. 2014 určen platový tarif zvláštním způsobem (§ 6) a kterému byl podle čl. II. nařízení vlády č. 224/2014 Sb. takto určený platový tarif nadále zachován (podrobný výklad je uveden dále). Zařazení tohoto zaměstnance do platové třídy a platového stupně se ke dni účinnosti nařízení vlády č. 341/2017 Sb. nemění, nejde-li o případ, kdy ke dni nabytí účinnosti tohoto nařízení zaměstnanci vznikne právo na platový tarif ve vyšším platovém stupni.
2. Jestliže byl zaměstnanec výjimečně zařazen do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, na základě § 3 odst. 3 písm. a) nařízení vlády č. 564/2006 Sb., posuzuje se doba pro časově omezené výjimečné zařazení tohoto zaměstnance podle nařízení vlády č. 564/2006 Sb., to znamená, že od účinnosti nového nařízení vlády nepočne běžet znovu.

Pokud zaměstnavatel v souvislosti s uplatněním nového nařízení vlády změní své rozhodnutí, podle kterého zaměstnanci nesprávně určil platovou třídu nebo mu započetl praxi v menším rozsahu, je třeba počítat s tím, že zaměstnanec může vzhledem ke shodné úpravě v novém i předchozím platovém předpise požadovat po zaměstnavateli doplacení rozdílu ve výši platu i zpětně, a to ve tříleté promlčecí lhůtě (§ 629 odst. 1, § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). To však nic nemění na povinnosti zaměstnavatele napravit vlastní chybný postup, pokud zjistí pochybení.

Změny v úpravě zvláštního způsobu určení platového tarifu zohledněné v přechodném ustanovení nařízením vlády č. 341/2017 Sb.

Od 1. 1. 2011 byla nařízením vlády č. 381/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, rozšířena možnost využití zvláštního způsobu určení platového tarifu pro všechny zaměstnance bez výjimky a bez dalších podmínek, v podstatě jako rovnocennou alternativu k určení platového tarifu podle započitatelné praxe (to platilo u všech zaměstnanců, kromě pedagogických pracovníků, na které byla tato úprava rozšířena až od 1. 1. 2012). Návrat k původní úpravě přineslo nařízení vlády č. 224/2014 Sb., s účinností od 1. listopadu 2014, kdy byl opětovně redukován okruh zaměstnanců, u nichž je možné zvláštní způsob určení platového tarifu využít, a tento postup byl opět podmíněn stanovením (sjednáním) pravidel kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem. Postup zaměstnavatele při určení započitatelné praxe zaměstnance v souvislosti s opětovným zúžením okruhu zaměstnanců, u nichž je možné určit platový tarif zvláštním způsobem, od 1. listopadu 2014 stanovil čl. II. nařízení vlády č. 224/2014 Sb. Podle něj příslušel zaměstnanci, který není uveden v okruhu zaměstnanců, kterým je možné určit platový tarif zvláštním způsobem i po 1. listopadu 2014, avšak do tohoto dne mu byl platový tarif určen v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy, platový tarif

• který odpovídá platovému stupni podle započitatelné praxe, jestliže mu byl v důsledku využití zvláštního způsobu určení platového tarifu určen tarif nižší,
• platový tarif, který byl hodnotově nejbližší platovému tarifu, který mu byl určen platovým stupněm (popřípadě konkrétní částkou) vyšším, než by odpovídalo započitatelné praxi.

Takto určený platový stupeň přísluší (příslušel) zaměstnanci až do doby, než dosáhne potřebné délky započitatelné praxe stanovené pro postup do vyššího platového stupně.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• zákon č. 262/2006, zákoník práce
• nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
• nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů
• nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě
• zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
• zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
• zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů
• zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů
• zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník